Nejde však o peníze ani o reklamní poutače, které dennodenně lidé míjí při cestě do práce. Jde o umění povznést sama sebe, o snahu vykřičet do světa, že hodnota umění je dnes ve vzdělání opomíjena. Fame (Cesta za slávou) je příběhem studentů prestižní umělecké střední školy v New Yorku, kteří se poprvé setkávají na přijímacích zkouškách a pak spolu studují.
„V Brně muzikál uvedlo v sobotu 28. 10. 2007 v české premiéře Městské divadlo. Po nedávném turné v Holandsku mají i brněnští diváci možnost po dobu tří týdnů zhlédnout jedno z dvaceti představení v režii Stanislava Moši,“ uvedla dramaturgyně muzikálu Pavlína Hoggard. Stanislav Moša si i nyní zvolil stejný tým spolupracovníků: chorvatského choreografa Igora Barberiće, dirigenta Karla Albrechta, scénografa Emila Konečného a kostýmní návrhářku Andreu Kučerovou. Divadelní premiéru měl Fame v roce 1988 v Miami. O rok později se představil publiku ve Filadelfii, kde se proslavil. V roce 1993 měl evropskou premiéru. Jen v Londýně jej postupně uvedla čtyři divadla.
„V Brně muzikál zazní v původním anglickém jazyce. České titulky vytvořil překladatel Michal Prostějovský, který se podílel také na muzikálech Jesus Christ Superstar, Cats nebo Evita,“ uvedl Moša. V hereckém, tanečním i pěveckém obsazení se představí především Angličané. Michal Matěj a Aneta Majerová jsou v muzikálu jedinými Čechy.
„Účinkovali jsme i v předchozím holandském turné a tam se představení moc líbilo. Největší zážitek jsem měla na premiéře, kdy na nás po představení všichni čekali a byla to velká sláva. S něčím podobným jsem se zatím nesetkala,“ podělila se o své dojmy Majerová, která hostuje ve většině inscenací Městského divadla v Brně. „Angličané jsou v muzikálové profesi vychováváni jinak. Už jen proto, že mají doma velkou konkurenci, na sobě musí neustále pracovat. Ze zkoušek jsem měla pocit, jakoby to byl jeden velký konkurz. Takže jsem musela zabrat, abych taky postoupila,“ dodala Majerová.
Fame v Holandsku získal nejlepší z možných ocenění. Brno se dnešním dnem stává místem, kde se v následujících třech týdnech odehraje v oblasti hudebního divadla něco zcela výjimečného.
Muzikál Fame se stal ve filmové podobě senzací osmdesátých, a ve své divadelní podobě devadesátých let. Filmový příběh, který měl premiéru v roce 1980, zpracoval Christopher Gore. Autorem celé myšlenky byl David De Silva.
„Přestože Fame slavil úspěch na filmovém plátně i televizních obrazovkách, srdce Davida De Silvy bylo na jevišti. Namísto, aby pokračoval ve vymýšlení dalších show, spolu se skladatelem Stevem Margoshesem, libretistou José Fernandezem a textařem Jacquesem Levym, vytvořili zcela novou divadelní verzi muzikálu,“ dodala Hoggart.
De Silvu nejvíce ovlivnily muzikály, jako A Chorus Line a West Side Story, díla, která umožnila choreografům vlastní podíl na produkci. Tanečně je Fame směsicí moderního muzikálového tance, klasického tance a street dancing. Taneční styly jsou odlišné, stejně jako postavy pocházející z rozdílných částí New Yorku.
V příběhu Fame vidím i kus svého života
Stanislav Moša má na svém kontě více než sto dvacet inscenací a vedle činoherních režií se věnuje také režii muzikálů. V Městském divadle Brno inscenoval například West Side Story, My Fair Lady, Jesus Christ Superstar nebo Koločavu.
Co je průvodní myšlenkou Fame?
Je to především taneční muzikál o našem mládí. Každé taneční nebo písňové číslo je navíc proloženo anekdotickou historkou, která popisuje čtyřletou existenci studentů na nejprestižnější newyorské umělecké škole. Rád bych zdůraznil komediální charakter muzikálu. Autoři si sami ze sebe a ze svých vzpomínek umějí udělat legraci.
Máte na mysli i sebe?
Když si vzpomenu na své roky na konzervatoři, tak mohu bez rozmyslu říct, že kus svého života na tom jevišti poznávám. I tam jsem měl vedle sebe studenty, muzikanty, tanečníky a tanečnice. I já jsem studoval herectví. Takže jako kdybych dělal kus svého života zpátky, ale se zvláštním pohledem těch autorů, kteří to zažili v New Yorku.
Proč jsou v muzikálu jen dva čeští herci?
Skoro nikdo z našich herců, byť jsou sebevíc šikovní, nesplňují všechny parametry, které tato inscenace vyžaduje. Vystupující musí tančit i zpívat současně na profesionální úrovni. Navíc musí být někteří z nich černé pleti. U nás bychom je jen těžko hledali v takovém množství.
To je jediný důvod?
Dalším důvodem je čtyřměsíční evropské turné, které s Fame plánujeme. Nemohu jen tak vzít tolik lidí z divadla a poslat je do zahraničí, musíme hrát i náš repertoár. A pak jsou tu autorská práva, která uvádějí, že jednu z hlavních postav musí hrát afroameričan a třídní učitelku taky žena stejné pleti. Kde v naší zemi bych sehnal tak výtečně připravené lidi s těmito požadavky?
Z jakých zemí jsou lidé v souboru?
Téměř všichni jsou z Anglie. Jedna dívka je z Vídně, představitelka učitelky z Kanady a jeden mládenec z Berlína.
Jsou jejich divadelní školy lepší?
Jsou jiné. U nás je víc kladen důraz na zpěv i tanec na té tradiční, klasické bázi. V Anglii a Americe se lidé už od začátku učí netančit a nezpívat klasicky, ale poznávají nové taneční metody. Jsou mnohem dále v používání mikrofonu, používají celý hlasový aparát. Všechny tyto drobnosti vedou k tomu, že jsou v určitém věku mnohem lépe připraveni než herci u nás.
Co s nimi bude, až turné skončí?
Vrátí se do škol, do každodenní praxe a budou dál bojovat o svoje místo v životě.
Kdy vás vlastně poprvé napadlo, že by dalším muzikálem mohl být Fame?
Je to asi tři roky zpátky. Byla to rychlá práce a rychlá příprava. Měl jsem kolem sebe skvělý tým lidí. Když jsem režíroval v Národním divadle v Zagrebu West Side Story, potkal jsem tam Igora Braberiće, který je dnes velmi uznávaným evropským choreografem. Tam jsme Fame nastartovali. Igorův podíl na tomto muzkálu je obrovský, je to jeho mistrovské dílo.
