Zatímco časy, kdy ženám při tanci něžně zpíval do ucha, jsou dávno pryč, snahy současných mladých mužů zaujmout dívky u baru přetrvávají. Představit si v jejich roli Nového, jak oslovuje dvacetiletou žábu v minisukni a napůl odhaleným hrudníkem, je složité, ovšem nikoliv nemožné.

Tak třeba Marta. S neodmyslitelnými podpatky měří asi sto osmdesát centimetrů, blond vlasy jí padají pod ramena a modré oči ukrývá za elegantními dioptrickými brýlemi od Gucciho. Sedí a znuděně zírá do mobilu.

„Dobrý den,“ pozdraví Nový a la filmový Kristián v černém fraku a přikývne. „Víte, já nesnáším muže, kteří, když zahlédnou osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“

„Čau,“ reaguje Marta a sjede pohledem nápadníka, který si s těmi slovy sedá vedle ní. Dívka kouká s pozvednutým obočím. „Co to máš na hlavě?“

„Prosím, podívejte se do zrcátka,“ říká Nový líbezným hlasem a dává jí do ruky pevnou součást dámské kabelky.

„Ale já drogy neberu,“ odpovídá Marta s rozhozenýma rukama a nechápavým výrazem.

„To jistě ne. Chci vám jen ukázat, jak jste krásná.“

„Krásná? Šmarja,“ odfrkuje Marta. „Nechci ti kazit naděje, ale vytahuješ na mě repertoár z minulého století,“ pokračuje, zatímco Nový pokládá zrcátko na stůl. Cítí, že tudy to nepůjde, ale vytrvá.

OLDŘICH NOVÝ V BRNĚ

Ve středu 15. března 2023 uplynulo čtyřicet let od jeho úmrtí. Působil na prknech brněnského Národního divadla šestnáct let, nastoupil v roce 1919. Brzy se stal vedoucí osobností brněnské operety. Svým novátorským přístupem a talentem se snažil o její povznesení z lidovosti na vyšší uměleckou úroveň. Roku 1925 napsal a sestavil jednu z nejúspěšnějších revue Z Brna do Brna, jež se dočkala 109 repríz a skončila jen kvůli odchodu spolurežiséra do jiného divadla. Za svou působnost v Brně režíroval přes 150 zpěvoher a v mnoha z nich i hrál hlavní party (Žebrácká opera, Polská krev, Rozvedená paní, Netopýr).

*zdroj: čsfd

„Slečno?“

„No co je zase?“

„Víte, já věřím v osud. Věřím v dnešní den a ve vaši krásu. Pijete šampaňské? Vedle v salónku se chladí láhev.“

„Pff. Když já radši vodku s red bullem, víš?“

„S red bullem, aha,“ polkne Nový ztěžka a upraví si motýlek. Nejde mu na rozum, že tahle polonahá žena je tak imunní. Vždyť přece Mandlová nebo Baarová z něj byly paf. A to byly nějaké šťabajzny.

„Prosím, znáte Mandlovou?“

„Mandlovou?“ diví se Marta. „Není to náhodou ta kačena, co bydlí kousek od kulturáku? Tu nesnáším! Si myslí, že když si nechá přifouknout prsa, všichni chlapi se z ní zblázní. Komediantka jedna libová. To tě poslala ona, aby sis tady ze mě dělal srandu, že? Hele, a co máš vlastně za auto?“

„Jak prosím?“

„No čím jako jezdíš do kanceláře?“

„Já se raději procházím za vlahých večerů a šeptám do ucha verše.“

Marta znechuceně švihne očima ke stropu a beze slova odchází. „Pako,“ utrousí pro sebe.

„Kam jdete, prosím?“

„Za Mandlovou. Tohle fakt přehnala!“