Otevřená je o víkendech nebo po telefonické domluvě. „Proč první vesnická? Pamatuji si jako kluk, že babičce v domě visela cedulka první vesnické pojišťovny, u které měla pojištěné stavení. S mojí galerií je to taková parafráze,“ vypráví Šimkůj redaktorovi Deníku.
A pokračuje. „Možná jsem opravdu první s venkovskou galerií u nás, kdo ví. Jako správný galerista se sám rozhodnu, koho tady vystavím. Svým způsobem je to tak trochu recese, kterou se s kamarády a blízkými umělci bavíme. Vernisáže jsou tady na zahradě nádherné,“ usmívá se osmašedesátiletý muž, který vede praktická cvičení na brněnské Střední škole umění a designu.
play_fill
Léta vytváří díla z kovových materiálů. Plechů a také z drátů. Uměleckých věcí má plnou dílnu a část z nich je i na zahradě. Po studiích na umělecké průmyslovce Šimkůj pracoval ve slévárnách a v devadesátých letech podnikal. Z plechu vystříhával a letoval písmena do reklamních nápisů.
Některé jeho výrobky mají lidé v ulicích dvacetitisícového Blanska stále na očích. „Dělal jsem například nápis Bufet u restaurace Punkva nebo nápis na fasádě realitky na pěší zóně v Rožmitálově ulici. Moje první dílo v tomto oboru byl nápis blanenské městské galerie. Ten byl ještě vyrobený napůl ze sololitu,“ vzpomíná Šimkůj.
Později krátce pracoval jako výstavník v Moravské galerii v Brně a poté začal vyučovat na střední škole. Po dlouhé pauze se vrátil ke své milované kresbě a grafice. Tu ze skic pak přenáší do volného prostoru právě pomocí uměleckých děl z kovových materiálů.
Inspiraci nabírá originálním způsobem. Při cestě do práce ve vlaku na trase Skalice nad Svitavou – Brno a zpět. Za okny podle něj každý den stále čeká nevyčerpatelná studnice motivů. Ty v rychlosti jedoucí soupravy Šimkůj načrtává do malých bloků, skicáků.
Fotogalerie: Ve Lhotě Rapotině založil Jaromír Šimkůj první vesnickou galerii.
„Říkám jim vlakové deníky. Kreslím do nich už asi deset let různé tvary z krajiny. Z nich pak z plechu a drátů vytvářím prostorové kresby. V rychlosti jedoucího vlaku je to taková zhuštěná realita, ze které pak vznikají abstraktní věci. Jediný úsek, kdy při jízdě ve vlaku nekreslím, jsou tunely,“ vysvětluje na závěr s úsměvem umělec z Blanenska.
