Brněnský zpěvák, skladatel a hráč na klávesové nástroje Oldřich Veselý přichází v těchto dnech s novým albem Restart, vydaným labelem DISK Systems. Pro posluchače, který nesledoval Veselého umělecké osudy po roce 1990, bude album svým hudebním pojetím, ale i soundem určitě překvapením.
Úvodní skladba Bylo nebylo začíná důrazným bubenickým nástupem a rockovým riffem s řeřavou elektrickou kytarou. Veselý překvapí jako raper (!) v tajemném šepotu a hned potom vnímáme jeho rozevřený mírně odřený tenor, který má pořád stále dostatek pružnosti a výrazové přesvědčivosti.
Dej mi napít z pera Pavla Vrby má svou osobitou pijáckou poetiku. V mezihře se blýskne Petr Krkavec kratším kytarovým sólem, kterým nijak neexhibuje, ale dodává skladbě patřičný výraz, společně s přesvědčivými vokály Avokada. Třetí skladba Pomsta je osobitým derivátem funku s výraznou podporou šlapající rytmiky bubeníka Pavla Břízy a baskytaristy Dalibora Dunovského. Elektronické kouzlení kláves v mezihře se zajímavě propojuje s kytarovými party. Vrba deklaruje méně košatou poetiku, která však neztrácí nic ze své vibrační schopnosti.
Ježíšek je skladba, která příznivce moravského artrockového věrozvěsta překvapí – vsadilo se zde na přímočarost a sdělnost bez zbytečných příkras a ironický nádech nad současným vnímáním vánočního kultu očima dnešního konzumenta.
Skladba Na sever! nabízí velké téma, která Veselého představí v konturách, jež od něj pamětníci očekávají. Bohatě proaranžované pojetí se nese prostorem do nekonečna včetně plastických tónů kytar a sonického šumění. Velmi silná záležitost, věnovaná legendárnímu dobrodruhovi Stevu Fossetovi posluchače prorezonuje nejen díky interpretaci, ale i Huvarovu textu.
Z úplně jiné kategorie je píseň Líp než psát pár vět, která velmi nekompromisním způsobem komentuje stav a situaci na domácí politické scéně. Rocková přímočarost s raperským odérem se vám zařízne do uší drsným, poezie zbaveným textem Aleše Hrbka, výmluvně končící splachováním WC. Hezká píseň přináší zklidnění, nekomplikovaností danou čitelnou jednoduchou melodií s melancholickým nábojem a s epickým příběhem o mezilidském vztahu. První jarní den je ovšem vypreparovaný funk se zajímavým aranžmá aplikované instrumentace se sborovým přínosem Avokada. Výtečná rytmika, kde Břízovy šlapající bicí a Dunovského pregnantní basy dodávají skladbě správnou transfúzi energetického potenciálu.
Melancholicky znějící téma nám přivolá artrock starých časů za aplikace synthesizerů a Pavoučí síť vás pevně obejme jako nekonečné harmonické předivo, které získá uprostřed mezihry výraznější rockové kontury. Nápadně emocionální hudební téma dovedené na pokraj dokonalosti s razantním rytmickým závěrem. Blues pro můj den se na albu objevuje v nové současněji znějící verzi (navzdory té z roku 1985).
Expresivní Veselého vokál se opírá o výtečný Vrbův text, ale i o Třešňákovu stylovou harmoniku. Kdo je tu king???? překvapí drsnou zemitostí a písňovou formou ve šlapavém pojetí a rovněž Huvarova poetika je tu obnažena na dřeň.
Skladba Sunrise začíná kontemplativním úvodem na klávesy a důraznými rytmickými akcenty. Melodická linka je relativně přímočará, ale aranžmá do ní vkládá zajímavé harmonické výrazivo a zvukové imprese evokující ranní rozbřesk s rytmickými postupy jako u world music, s mírně gabrielovským nátiskem. Jako bonus byla připojena skladba Malý princ, která byla zkomponována pro divadelní představení. Nádherná nosná melancholická mollová kompozice. Skutečný majstrštyk, který patří ve Veselého kariéře k tomu nejlepšímu, co kdy napsal.
Jak autor přiznává, každá píseň je jakýmsi příběhem, s nímž se jako tvůrce intimně ztotožňuje. Prvotním záměrem bylo vytvořit projekt zbavený rozsáhlých instrumentálních ploch a patosu a nabídnout vlastním životem poučené nicnepředstírající reflexe s výstižnými textovými obrazy. Pochvalu zaslouží i grafický design bookletu Jaroslavy Cábové. Album Restart lze přivítat jako osobitý kreativní počin zralého tvůrce.
PETR GRATIAS
Autor je nezávislý hudební publicista
