Figarová patřila k nejslavnějším osobnostem spojeným s brněnským Národním divadlem. Tanec ji okouzlil ve dvanácti letech. „Navštívila operetu Taneček paní Márinky, kde účinkovala Marie Pavlíková. Představení ji uchvátilo, a protože byla pohybově nadaná, zavedli ji rodiče do baletní školy," říká divadelní historička Eugenie Dufková. S Mirou Figarovou se dlouhá léta znala z divadla a situaci jí Figarová popsala následovně.

„Přišla se ukázat do nové baletní školy, kterou si otevřel Ivo Váňa-Psota. Dělala přemety, kotouly, když v tom ji Psota zastavil a svým typickým onikáním řekl: Už dost, nechala toho! Mira ale pokračovala dál. A když se maminka zeptala, zda má dcera jako baletka budoucnost, ukázal Psota na rozcvičující se dívky a řekl: Z nich nebude baletka žádná, z vaší ano!"

Jako elévka přišla Figarová do baletu brněnského divadla v roce 1932. Spolu s tanečníkem a choreografem Ivo Váňou-Psotou ji však tehdy ovlivnila ještě jedna výrazná osobnost baletu – ruská emigrantka Jelizaveta Nikolská. „Odešla do její pražské taneční školy a v roce 1933 se zúčastnila úspěšného zájezdu po Spojených státech amerických. Vystupovali na světové výstavě v Chicagu, v Detroitu, Clevelandu či New Yorku. Po zprávě, že se v Brně stal šéfem baletu Váňa-Psota, se vrátila do Brna a v sezoně 1936/1937 již vystupovala jako sólistka Zemského divadla Brno," říká emeritní sólista baletu Karel Fuksa. Ivo Váňa-Psota byl učitelem a později tanečním partnerem Figarové. Ta po jeho boku jako Pierota tančila v roli Kolombíny při premiéře díla Bohuslava Martinů v roce 1936 v Brně (foto na snímku). „Na brněnské scéně ztvárnila také například Dobrou vílu z Čajkovského Spící krasavice, Odilii v Labutím jezeru či Svanildu v Délibesově Coppélii," jmenuje některé z rolí Fuksa.

Po odchodu ze scény Figarová řídila taneční oddělení Konzervatoře Brno. „Působila zde nepřetržitě až do roku 1976. Vyučovala klasický tanec. Vychovala desítky tanečnic a tanečníků, z nichž se mnozí prosadili," říká dramaturg baletu Národního divadla Brno Karel Littera. Eugenie Dufková na primabalerínu vzpomíná jako na ženu tolerantní a velmi přátelskou. „Když například do divadla přišla mladá tanečnice Věra Vágnerová a neměla si kam sednout, Mira Figarová ji coby své žákyni nabídla místo ve své šatně," říká historička. A dodává, že talent, jaký měla Figarová, byl ojedinělý. „Jevištní zjev, talent, píli a ještě šťastné okolnosti – to všechno musíte nějakým způsobem dostat a rozvíjet. U Miry Figarové se k tomu přidala i inteligence a cit."

Osobnost brněnské sólistky Dufková přibližuje také v knize, kterou o Figarové napsala. Původně přitom měla vzniknout jiná publikace. „Životním partnerem Figarové byl operní pěvec, sólista Janáčkovy opery, Národního divadla Praha a dlouholetý protagonista Opery v Linci, Zdeněk Kroupa. Když v roce 1999 zemřel, Mira chtěla, aby o něm vznikla kniha. Vydavatel však místo toho projevil zájem vydat knihu o ní," říká Dufková. Křest knihy byl v roce 2009 a dvaadevadesátiletá Figarová si jej nenechala ujít. Přítomní ji tehdy doslova zasypali květinami.

Mira Figarová – významná data

14. 8. 1917: narozena v Brně

1929: vstup do nově otevřené baletní školy Ivo Váni-Psoty

1932: jako elévka je přijata do souboru brněnského baletu

1936 až 1961: období, kdy Mira Figarová působila na scéně Národního divadla Brno

3. 8. 1938: Figarová je výnosem zemského prezidenta jmenovaná primabalerínou

1952: po Psotově smrti přebírá část jeho choreografií

1996: získala Thálii za celoživotní mistrovství v oboru balet

2001: získala Cenu města Brna v oboru dramatické umění