V současné době se však věnuje hlavně hudbě. Jeho neskutečné kreace může obdivovat divák v představení Lulu v HaDivadle. Dále působí s nejrůznějšími formacemi, jako je kapela MakoMako či projekt Pianobox, beatboxové klavírní duo, které již pravidelně vystupuje na beatboxových koncertech v Domě pánů z Kunštátu (ten nejbližší se koná tuto neděli), kde vystupuje společně s muzikantem Zdeňkem Králem.

Jak jsi se dostal k beatboxu?
S beatboxem jsem se setkal ve dvou vlnách. Nejdřív jsem si asi ve dvanácti letech začal zkoušet napodobovat hudbu pusou, ale o existenci beatboxu jsem nic nevěděl. Pak jsem se dostal na divadelní stáž do Nizozemska, a protože tam divadlo za moc nestálo, pustil jsem se s jedním místním černým beatboxerem do cvičení. Za dva měsíce jsem se naučil klasickou beatboxovou techniku.

Ta je jaká? A jak vlastně beatbox vznikl?
To, co mi vyrostlo v puse, bylo dost nedefinovatelné a odlišné od klasických beatboxových technik, které jsem doposud ani neznal. Beatbox vznikl v sedmdesátých letech v New Yorku, ale zárodky beatboxu se dají vystopovat už v pravěku. Napodobování zvuků zvířat, rituální účely, prapůvodní rytmy. V Brooklynu v sedmdesátých letech se beatbox zformoval jako pátý element hip hopu.

Které jsou ty čtyři?
DJing, breakdance, rap a graffiti.

Po návratu z Nizozemska jsi hledal český beatbox?
Úplně zvláštním způsobem se mi naskytla příležitost dělat beatbox i tady. Zavolal mi jeden z našich nejlepších českých beatboxerů, můj kamarád Cossiga, který mě znal už z dřívějška z workshopů, že se chystají na mistrovství světa v teamovém beatboxingu a vypadl jim jeden člověk. Jestli bych se nepřidal.

Jak probíhá mistrovství světa v beatboxu? Jaká kritéria se sledují?
Je to brané jako sportovní disciplína, bohužel. Kritéria jsou postavená na bázi soubojů, tak jak to bylo v černošských ghettech, kde šlo vážně o to, toho druhého porazit a dokázat mu, že máte na víc, než on. Tento systém soutěží je pro mě přežitkem a mám za to, že by bylo na čase, dát soutěžím v beatboxu novou tvář. Hudebnost a kreativnost projevu je při soutěžích často opomíjena. Mám rád živou rytmiku, beatbox s muzikanty. Beatbox je pro mě plnohodnotná hudba, a ne jen show nebo sport. Neoddělitelnou součástí beatboxových soubojů je přitom snaha poslat toho druhého slušně řečeno do háje. Tento styl soutěžení mi není blízký, ale bohužel, bez něj se na dnešních soutěžích skoro nedá vyhrát. Když se soutěže zůčastní kvalitní muzikant, je znevýhodněný, když na tenhle princip nepřistoupí.

Jak je to s postavením českého beatboxu v evropském kontextu?
Říká se, že dobré. Obecně je český beatbox postavený hodně vysoko, ale mně osobně přijde, že tu chybí víc hudební složka. Máme dobré beatboxery, kteří umí rychlé přechody a výborné efekty, ale není to o muzice, a to je velká škoda.

Co všechno umíš zahrát na pusu?
Specializuji se na imitaci bicích nástrojů včetně perkusí a bong. Pak třeba trubku a elektronické efekty. A samozřejmě se zajímám o zpěv a o jeho kombinace s beatboxem.