První polovina závěrečného koncertu na nádvoří Staré radnice nabídla východní typ lidové písně. Diváky mile nabudily povedené Verbuňky (hudební variace na mužský tanec verbuňk) v úpravě Miroslava Kolacii. Program tvořila hudba valašská (Naše lúčení), dolňácká (Zakukala kukulenka, Aj, Jurenko), rumunských Romů (Hai la joc, la joc) a slovensko-maďarská (Zo Šariša na Zemplín). Po přestávce diváky čekala veseleji a tanečněji zaměřená část. Povedený byl žertovný párový tanec z Plzeňska Náš pantáta s panímámou, po kterém následoval přesun do oblasti jihočeského folkloru (Rybářské písně) a tance Furiant a Skočná.

Dovednost tanečního souboru se naplno projevil až v tanci z moravských Kopanic (Na pomezí). Prostor pro virtuozitu nabídly cimbálové variace na melodie z moravsko-slovenského pomezí Ja keď sa Janoško a závěr patřil jak jinak než tradičnímu tanci ze západního Slovenska Po myjavsky. Ten je v koncertním repertoáru Ondráše tradičně pevně zakotven a diváci na něj čekají jako na určité vyvrcholení; tanečníci předvedli na částečně zvlhlém pódiu velmi obtížné kreace s profesionálním přehledem.

Orchestr lidových nástrojů byl velmi dobře sladěný, hrál s patřičnou vervou a rytmickou přesností. Nejvíc úspěchu právem sklidil cimbalista Jiří Gužík, který předvedl širokou paletu výrazových možností svého nástroje – od typických rozložených akordů a stupnicových běhů k originálnějšímu „klavírnímu“ dynamicky a barevně odstíněnému projevu. Primáš Lubomír Graffe dodal celému orchestru lidových nástrojů patřičný šmrnc; jeho hra se totiž kromě nutné sebejistoty vyznačuje i vtipnou nadlehčeností.

Ve vystoupení vojenského uměleckého souboru Ondráš převládala pestrost, kterou diváci uvítali. Střídaly se výstupy orchestru s taneční skupinou pod vedením Rudolfa Danajoviče, tanečními a pěveckými sólisty i dívčím sborem vedeným Kateřinou Kristovou.

Závěrečný večer se nesl v uvolněné atmosféře. Diváci schovaní pod pláštěnkami po chvilce pookřáli a spontánně reagovali řadou potlesků v četnosti hodné jazzového koncertu. A tak i přes střídavý déšť a nepříliš letní počasí bylo nádvoří Staré radnice plné a po závěrečných myjavských tancích musel Ondráš chytlavý motiv skladby několikrát zopakovat.

V programu koncertu překvapivě převládal český folklor, Ondráš dramaturgii pojal s příznačnou profesionalitou – náhodný divák by v některých okamžicích nepoznal, že nesleduje soubor třeba ze Strakonic. Dvojice bodrých moderátorů (Martin Rezek a Petr Farmačka) několikrát ujistila diváky, že tento koncert je určen výhradně jim. A měli pravdu: koncert byl opravdu divácky úspěšný a všichni přítomní se dobře bavili, i když ještě před rokem to vypadalo, že Ondráš zanikne. Nezbývá, než se radovat, že se tak nestalo.

MILOŠ ZAPLETAL(Autor je studentem hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně)