Festival podle pořadatelky zvyšuje neslyšícím sebevědomí. „Ukazujeme lidem náš vizuální svět, na němž jsme závislí a také krásu znakového jazyka,“ říká studentka Janáčkovy akademie muzických umění.
Znakový jazyk je podle ní umělecky velmi zajímavý. „V jednom filmu jsme například neměli rekvizity a pouze je předváděli mimicky. Ani si neuvědomujeme, jak originálně působí, když jej používáme a bereme jako samozřejmost,“ vysvětluje.
I při natáčení filmů musí autoři čelit mnoha komplikacím. „Třeba jazykové bariéře při domlouvání místa nebo práci s titulky u filmu. Jednoduché není třeba sehnat tlumočníka, který by je mohl napsat,“ zmiňuje Mikulová.
Přestože Mikulová žádný film zatím nevytvořila, natáčení ji láká. „Častěji jsem ale zatím na jevišti. Hraji divadlo a tlumočím písničky ve skupině Hands dance,“ zmiňuje mladá žena, která tlumočí také různé pohádky v České televizi.
Promítání festivalu, který se konal jen v Brně, se zúčastnily tři stovky lidí. Počet diváků Mikulovou mile překvapil. „Stále se ale učím. Už mám několik nápadů, jak festival rozvíjet do budoucna. Zatím je ale neprozradím,“ podotýká. Festival byl nominovaný na cenu Gratias Tibi, kde skončil ve finále.
close
info
Zdroj: archiv Veroniky Mikulové
zoom_in
