V současnosti je Lenka Dusilová ikonou odvážného a novátorského popu, přitom neztrácí většinové publikum. Na samostatných sólových vystoupeních experimentuje s otevřeností a nezaměnitelnými vokálními technikami. „Každý koncert je tak mnohem větší výzva a dobrodružství,“ říká jednačtyřicetiletá zpěvačka.

Své vystoupení v Brně pojmete sólově. V jakém duchu se večer ponese?
Na mých sólových koncertech lidé uslyší ze sedmdesáti procent průřez z mé dosavadní původní tvorby, od Baromantiky až po kapelu Pusa. Ale přiznávám, že necílím na známější skladby. Tento můj výběr je protkán hudebními krajinkami a experimentálnějšími skladbami, které mě v současnosti baví asi nejvíc.

Ohledně zmíněného experimentování – co si lze představit pod experimenty s loop machine či nezaměnitelnými vokálními technikami?
Ráda si vytvářím hudební plochy, ať už hlasem či jinými nástroji, v kterých mohu jiným způsobem pracovat s emocemi a v kterých nejsem omezená písňovou formou. Vše si aranžuju v reálném čase v looperu. Baví mě, že díky těmto krajinkám je každý koncert mnohem větší výzva a dobrodružství.

Koncert hostí známý brněnský klub Šelepka. Máte tento prostor ráda?
Na Šelepce jsem nikdy nebyla, jsem zvědavá! Ráda bych si někdy zahrála třeba v Kabinetu múz. Brno je mi hodně blízký, mám odsud, troufám si říct, pár blízkých přátel a docela dost lidí a muzikantů, kterých si profesně vážím. Chtěla bych mít víc volného času a zajít tady s přáteli na dobré jídlo, drink a třeba do divadla.

Na jižní Moravě vystupujete spíš příležitostně, je to tak?
Mám pocit, že víc vlastně hraju na Moravě než v Čechách. Nevím proč. (smích) close Zpěvačka Lenka Dusilová. info Zdroj: Archiv Lenky Dusilové zoom_in

Vzpomeňme ještě váš nedávný koncert v brněnském Sono centru, kde jste vystoupila s kapelou Baromantika. Co chystáte nového?
S Baromantikou bychom rádi tento rok natočili nové album. Začali jsme pracovat na nových skladbách a na mé paralelní sólové cestě současně s mým managementem připravujeme nový ojedinělý audio-vizuální projekt na příští léto. Měl by pomoct oživit vybrané ohrožené památky. V současnosti hledáme chybějící prostředky, abychom to dotáhli do konce.

Kolik je to vlastně let, co už Baromantika funguje? A podařilo se vám naplnit sny, které jste v době zrodu této sestavy měli?
S Baromantikou tvoříme a hrajeme od roku 2010, docela to utíká. Ano, cíle, které jsme si postupně dávali, se nám z velké části podařilo dotáhnout. Ale stále tušíme, že můžeme pracovat s větším potenciálem. Ještě chceme spolu sdílet společnou cestu vedle našich vlastních sólových světů. Proto chceme udělat novou desku a příští rok hodně hrát.

Jste držitelkou několika hudebních cen, mimo jiné Anděla za nejlepší zpěvačku. Jaké ceny si vážíte nejvíc? A je podle vás podobné ohodnocení pro hudebníka v něčem smysluplné? Umělecké výkony přece jen nejsou úplně měřitelné.
Jakékoliv pozitivní ohodnocení pro muzikanta je satisfakce, že to má smysl a jeho práce má odezvu. To je jasný. Ocenění Anděl si vážím i přes občasné výhrady, kterými je častován a kritizován, ale upřímně, sama bych se do nevděčné organizace takové akce nechtěla obětovat. Je těžké hledat pro takové hudební ceny, které mají všeobjímat veškeré dění na hudební scéně napříč všemi žánry, nějakou důstojnou formu. Ale třeba to může být mnohem jednodušší. Myslím, že je skvělé, že vznikají i jiné hudební platformy reflektující současnou hudební a aktuální scénu, o které se přes mainstreamová média v podstatě nedozvíte.

Jaké máte plány na léto? Hudební a třeba i ty soukromé – cestovatelské?
Spousta práce na nové hudbě, ať pro Baromantiku, či své projekty, kterých jsem součástí, též se chystáme s tanečním divadlem Spitfire Company opět do Edinburghu na dva týdny, zdá se, že to bude opět rychlej rok.