Brněnský politolog Kopeček: Malé politické zázraky jsou ve volbách možné

Proč jste se rozhodl psát o prezidentovi Miloši Zemanovi?
Protože je to zajímavá postava. Když se podívám na českou politiku po roce 1989, byly v Česku výrazné zvláště tři postavy: Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. O Havlovi je biografií hodně, o Klausovi jsem napsal, takže mi zůstával Zeman. On je velmi zajímavý. Navíc knížka se výborně psala. Klaus je svým projevem trochu suchý. Zatímco Zeman je díky svým bonmotům a přístupu k politice velmi zábavný, což samozřejmě je pro toho, kdo o něm píše, velké plus.

Je podle vás jeho snaha budit emoce záměr, který využívá ve své politické kariéře?
Miloš Zeman je svéráz. Najdeme případy lidí, kteří v mnoha ohledech jsou některými rysy politického chování podobné. Je to asi zvláštní analogie, ale v některých aspektech připomíná Miloše Zemana Miroslav Kalousek, který je také politicky talentovaný a současně je to podobný hráč jako Zeman. Samozřejmě mají oba i obrovský dar výřečnosti.

Nové defibrilátory zvýší šanci na přežití kolapsu

Miloš Zeman je známý tím, že několikrát změnil politické postoje. Čím to podle vás je?
Miloš Zeman je hráč, který dobře cítí, kde je jeho politická příležitost. Uvedu příklad: Máme tu situaci z roku 1992, kdy Miloš Zeman neměl pevnou politickou základnu. Označoval se za liberála, ale viděl, že v české politice díky tomu nemá budoucnost. Je proti ODS, je proti Klausovi, potřebuje nějakou základnu. Výsledek je, že se přidá k ČSSD a velmi rychle tam udělá kariéru. Do roka a půl se stane předsedou strany. Tehdy se mění z liberála v podstatě v plebejského radikála, který se v mnoha ohledech liší. Ale je to opravdu o nalezení a využití možnosti, jak politicky přežít a uspět.

Čím si přesto vždycky dokázal získat zpět důvěru voličů?
Jako odpověď se hodí jeden výrok Václava Havla, který Miloše Zemana kdysi nazval nejlepším řečníkem českých politiků a současně ho přirovnal k Jiřině Bohdalové české politiky. Oboje podle mě sedí. Zeman je opravdu výborný řečník a současně sklouzává na úroveň, která je hodně lidová, což je samozřejmě pro spoustu lidí atraktivní. Myslím si, že to je dobrá vlastnost, ale má svoje úskalí. Ta se projeví, když se příliš rozpovídá a začne mluvit o věcech, ve kterých nemá pevnou půdu pod nohama. V poslední době se to nejvíc ukázalo na kauze Peroutka. Rozpovídal se totiž o něčem, v čem zjevně neměl pravdu.

Miloš Zeman je známý právě svými mediálními kauzami. Která z nich měla největší vliv na jeho politickou kariéru?
Myslím, že úplně nejvíc se do paměti zapsaly jeho Hovory z Lán, ve kterých mluvil jako kanál. Tehdy se také nejvíc propadla důvěra v prezidenta. To je přesně situace, kdy on se nějakým způsobem takříkajíc rozjel a překročil hranici, kdy je takový způsob mluvy ještě pro mnoho lidí přípustný.

Jak podle vás ovlivní jeho me-diální kauzy výsledky lednových voleb?
Za svého prezidentského působení dokázal Zeman výkyv v důvěře voličů vždycky kompenzovat. Po Hovorech z Lán si našel téma uprchlíků a mobilizaci proti migraci. Důvěra se díky tomu za pár měsíců vrátila na vyšší hodnoty než předtím. Navíc prezident je v českých poměrech vnímaný jako osoba s velkou autoritou a až polobožskou aurou. Díky tomu jsou někteří schopni brzy zapomenout, co řekl, a vnímat ho jako prezidenta, který je vybaven právě onou aurou.

Je někdo, kdo by mu ve volbách mohl výrazně konkurovat?
Podstatné je, jak Zeman v danou chvíli zdravotně vypadá. Jsme v mediální době a zchátrale vypadající prezident nepůsobí dobře. Když bude mít konkurenci široce přijímaného protikandidáta, tak samozřejmě šance na znovuzvolení Zemana rapidně klesá.

Velmi se diskutuje Zemanovo zdraví. Může ovlivnit volby?
Pokud někdo poukáže na něco, co je vymyšlené, jako třeba když nejmenovaný brněnský aktivista tvrdí, že má rakovinu, tak to může Zemanovi paradoxně pomoct, protože to vzbudí sympatie.

Čekáte vy nějaké překvapení od voleb?
Když se díváte na vazbu řady lidí k jednotlivým prezidentským kandidátům, tak ona v mnoha případech není silná. Přízeň voličů se může dost přelévat. Už v roce 2013 jsme tu měli velmi překvapivou situaci, kdy do druhého kola postoupil Schwarzenberg. Podobné překvapení není úplně vyloučeno, protože tu v současné chvíli máme tři kandidáty, kteří mají velké šance: Zemana, Drahoše a Horáčka, kteří mají největší podporu.

Do Brna přijel Mikuláš. Řídil parní lokomotivu

Prezident je tento týden na návštěvě Jihomoravského kraje. Někteří ho za časté návštěvy krajů kritizují. Jak se na to díváte vy?
Miloš Zeman vede nepřetržitou prezidentskou kampaň už od okamžiku, kdy byl zvolen. To není nic špatného. Jako prezident má volný prostor pro kontakt s lidmi a využívá toho celých pět let svého prezidentského působení, což je z hlediska voleb dobrá strategie. Volební kampaň to je, ale prezident má z hlediska své funkce i reprezentační povinnosti a má znát problémy lidí. Ačkoliv se to samozřejmě dá chápat i jako kampaň za peníze krajů.

Po odchodu z postu premiéra v roce 2002 se Zeman stáhl z politiky, ale i z Vysočiny pořád ovlivňoval politickou scénu. Jak si to vysvětlujete?
Důležitou roli sehrála média a on se komunikaci s novináři nijak nebránil. Také si vždy udržoval spoustu politických vazeb. I po odchodu z premiérského úřadu a pak po neúspěchu v prezidentské volbě v roce 2003 komunikoval se spoustou lidí. Často se jeho ovlivňování týkalo ČSSD, kde měl Zeman stále mnoho příznivců.

Zeman je známý také díky svým bonmotům na adresu médií. Proměnil se za jeho politickou kariéru nějak jeho vztah k novinářům?
K novinářům se chová stejně jako v době, kdy byl premiér. V roce 1997 byli novináři v řadě případů hyeny a žumpa, a když dnes Zeman mluví směrem k novinářům a médiím, je to v podstatě to samé. Každý politik ale média potřebuje, aby byl vidět. V době, kdy vedl opozici, byly jeho bonmoty umírněnější. Zlom nastal podle mě i v souvislosti s bamberskou aférou týkající se financování ČSSD, kterou novináři otevřeli. Už dva roky předtím ale vyšel v Lidových novinách článek, který rozebíral pokus o sebevraždu jeho syna z prvního manželství, a ten článek byl hodně hnusný. Označil bych to za bulvár nejvyšší- ho rázu. A podle toho, jak na to vzpomínají lidé z jeho okolí, tak ho článek hodně zasáhl.

Co podle vás stojí za tendencí k pročínské a proruské politice, ke které tíhne v poslední době?
V roce 1989 se chtěl Zeman zapsat do dějin a prosadit se. Udělal, jako člověk, který podle mě ten režim opravdu neměl rád, velmi ostré vystoupení. To znamená, že se pohybujeme v kontextu roku 1989. V roce 2013 jsme v úplně jiné situaci, kdy se chce vrátit jako kandidát na prezidenta a potřebuje peníze, které mu poskytli lidé, obchodující směrem na východ. Tady je celkem logická linka, jak podporovat obchod a orientaci směrem na východ.

Jiným ženám pomáhají k mateřství. Klinikám chybí dárkyně vajíček

Hraničí Zemanův pragmatismus s bezpáteřností?
V závěru mojí knihy jsem nechal odpověď na čtenáři. Jeho pragmatismus se samozřejmě dá brát i jako projev nedostatku politické páteře. Ale je otázka, jak si to ten který člověk interpretuje.

Vztah mezi Babišem a Zemanem se změnil. Dříve ho kritizoval a teď vypadají jako spojenci. Je to jedna z jeho proměn politických názorů?
Zeman je talentovaný pragmatik a spojenectví s Babišem mu dává smysl. Potřeboval politického spojence a Babiš byl v tomhle ohledu ideální, protože ho nekritizoval za takové záležitosti, jako byly antiimigrantské apely, jako třeba Sobotka. V tuhle chvíli je to ale opravdu spojenectví, které je hodně limitované prezidentskými volbami. Bude-li Miloš Zeman znovuzvolen, neočekával bych, že vydrží.

Dá se zhodnotit politický vývoj Zemana?
Je to talentovaný pragmatik. Zeman je člověk, který je schopen najít politická řešení v obtížných a těžko řešitelných situacích. Nejzajímavější je tady asi opoziční smlouva z roku 1998. Miloš Zeman se rozhodl spojit s ODS a podpořit tak vznik menšinové vlády. Bylo to nečekané řešení, kterým dokázal vyřešit svůj kardinální problém, jak vládnout.

Uvažujete už o svojí další publikaci?
Mám vymyšlenou trilogii. Napsal jsem Éru nevinnosti, knihu, která je o devadesátých letech, na to navazující o opoziční smlouvě a tu třetí mám v hlavě. Pracovně ji mám nazvanou Barbarizace české politiky a bude o období od roku 2002 do současnosti. Uvidíme, kdy se k napsání dostanu.

Parkování v centru? Může podražit na osmdesát korun