Diváci letos kvůli vládním opatřením proti šíření koronaviru žádnou rekonstrukci bojů mezi francouzskou, rakouskou a ruskou armádou naživo vidět nemohou. Organizátoři slavkovské části připomínky pro ně alespoň natáčí záběry určené pro sociální sítě.

„Dostali jsme výjimku od krajské hygieny na tvorbu audiovizuálního díla. Vojáci jsou najatí na základě smlouvy jako herci,“ vysvětluje jedna z organizátorek Veronika Slámová.

Letos je uniformovaných výrazně méně než za běžných okolností. Do vřavy, kterou odstartovává francouzský útok na procházející rusko-rakouskou kolonu, se zapojuje okolo osmdesáti vojáků. Nic to však nemění na zarputilosti, se kterou se vrhají do boje.

Zdroj: Deník/ Oldřich Haluza

I když mlha z okolních polí pomalu ustupuje, bojiště se noří do kouře vycházejícího z děl. Ty ohlušujícími ranami doprovází zuřivé střety na obou stranách. „Atak, atak,“ pobízí organizátor akce Ivan Vystrčil oblečený v důstojnické uniformě francouzské jezdectvo na koních.

Po několika desítkách minut tvrdého střetu nastává najednou klid. Francouzi se stahují a boje tak ustávají. Mizící kouř ukazuje zkázu na bojišti. Mrtvé počítají na obou stranách. Bitvu nepřežili francouzští dělostřelci. Na zemi zůstává také několik padlých vojáků rakouské a ruské armády. „Zůstaňte ještě chvíli ležet kvůli natáčení dronem,“ prosí ještě ležící režisér Martin Horný.

Po pořízení posledních potřebných záběrů se aktéři zvedají ze studené země a míří z bojiště zpátky do tábora. Kvůli covidu tentokrát bez závěrečného aplausu přihlížejících, kteří se připomínky bitvy tří císařů v běžném podání dočkají naživo znovu snad za rok.