A to přesto, že statutární ředitel podniku Aleš Příkopa sdělil, že má i jiné zájemce. „Dosud mohli plochu na stadionu bezplatně využívat drnovičtí fotbalisté. Přednostně chceme dát možnost odkupu obci,“ sdělil Příkopa.

Že je částka, za kterou aktuálně stadion nabízí, zhruba o polovinu vyšší než ta, kterou za ni firma dala v době dražby, je prý pochopitelné. „Když něco prodáváte, chcete být v zisku,“ řekl.

Lepší nabídka
Drnovický fotbalový stadion koupila loni v březnu brněnská společnost Mengas. V dražbě za něj nabídla šest milionů dvě stě tisíc korun. V době koupě existovala dva dny. Zájem o objekt měla i obec, ale byla ochotná dát nanejvýš 3,5 milionu.

Obec, kterou nabídka nezaskočila, by naopak uvítala co nejnižší cenu. „O odkupu jednáme. Chápeme, že majitel nemůže jít pod cenu, než za kterou stadion koupil. Ale konečný návrh ještě nepadl,“ uvedl místostarosta Drnovic Jiří Dvořák.

Jak už Deník Rovnost informoval, drnovičtí zastupitelé dlouho majitele neznali. A podobné to bylo i s jeho plány.

Redaktor Deníku Rovnost byl loni na místě dražby. Získal vyjádření zástupce kupujícího, že fotbal, který se v Drnovicích na okresní úrovni hraje, na stadionu zůstane. Představit se mu ale tehdy odmítl.

Od té doby se na stadionu takřka nic nedělo. Někteří obyvatelé vesnice se proto domnívají, že stadion firma už s vidinou budoucího prodeje za vyšší cenu kupovala. Tvrzení Příkopa rozhodně odmítl. „Tak tomu určitě nebylo,“ sdělil. Konkrétnější však nebyl.

Zda o koupi stadionu usilovat, nebo ne, je podle obyvatele Drnovic Marka Nováka těžké říct. „Otázkou je, co potom s ním. Obec by asi chtěla udržet fotbal. Nejspíš bych byl pro to, aby ho koupila. Ale nevím, jak je na tom s rozpočtem. Nechtěl bych, aby se kvůli koupi zadlužovala,“ řekl Novák.

Jasný postoj k případnému odkupu zatím nezaujal ani drnovický radní Pavel Klvač. Kromě výše kupní ceny upozornil i na výdaje za následnou údržbu. „Na jednu stranu rozumím tomu, že fotbalisté potřebují hřiště a obec by měla mít konečně pod kontrolou pozemky ve svém centru. Na druhou stranu by vesnice nákupem legitimizovala všechny nepravosti, které se kolem stadionu děly a dějí,“ vyjádřil se Klvač.

Právě s obdobím devadesátých let by stadion rád propojil. „Nejlepší by bylo, a to říkám zcela bez nadsázky, vytvořit z ruin stadionu muzeum divokého kapitalismu. Vozili bychom do něj školní zájezdy a studentům ukazovali, jak to tehdy ve společnosti a sportu fungovalo a v jistém smyslu funguje dodnes. Lepší památník bychom těžko hledali,“ je přesvědčený Klvač.