Společně se svými kolegy z Harvest Brothers, jak se parta nazývá, jezdí takzvaně po službách. „Začínáme na jihu Moravy, pak pokračujeme k nám na Litomyšlsko a končíme na Vysočině. Podle počasí strávíme na polích jeden a půl až dva měsíce intenzivní práce. Když je hezky, začínáme ráno v sedm. Když nepadne rosa, stává se, že skončíme až před půlnocí,“ popisuje řidič mlátičky.

Kombajnem jezdí poslední tři roky. „Zpočátku jsem měl strach z velikosti stroje, na silnici i na poli. Ale člověk si to postupně osvojí. A zautomatizuje. Pro většinu z nás je práce v kombajnu jen sezonní, utíkáme k ní od svých zaměstnání, do kterých se pak po žních zase vrátíme. Kupříkladu já vlastním autoservis. Takže žně jsou pro mě jakási forma relaxu,“ říká Kopecký.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Na strojích je vyvedený úsměvný nápis Mlátičky z Pohodlí. Pohodlí je část Litomyšle, z níž kombajnisté pocházejí. „Všechno kolem kombajnů nás hodně baví, dá se říct, že tím žijeme. Někomu se to může zdát až dětinské,“ zmiňuje s úsměvem sympatický řidič.

Svůj kombajn, jímž je dvacetitunový New Holland CX 8.80 s šířkou lišty devět metrů, už dokonce svěřil do rukou i svým dvěma synům. Samozřejmě pod dozorem. „Jeden má dvanáct, druhý pět let. Když se vracíváme se stroji domů, máme zákazníka, který bydlí nedaleko. Každodenní samozřejmou návštěvou u mě v kokpitu jsou mí dva synové. Vždycky jim to tady nastavím a na chvíli půjčím,“ vypráví Kopecký.

Nízkopodlažní elektrobus společnost BORS testuje na různých linkách břeclavské MHD.
Testovací jízdy v Břeclavi. Moderní elektrobus brázdí ulice už jen do pondělí

Za ideálních podmínek sklidí s kombajnem za deset dvanáct hodin práce i pětatřicet hektarů obilí. Přestože je, s nadsázkou řečeno, uvězněný v kokpitu mlátičky, rozhodně nestrádá. Kromě veškerých ovládacích prvků je totiž součástí stroje i lednička, klimatizace, rádio, kamery či vysílačka. „Mám dokonce i odvětrávanou a vyhřívanou sedačku. To člověk ocení třeba v říjnu, kdy už bývají rána chladná,“ vyzdvihuje kombajnista z Litomyšle.

Přestože si řadu věcí moderní kombajn ohlídá sám, jeho řidič musí být ve střehu neustále. „Člověk se musí naučit, jak všechno funguje, jak se kombajn ovládá, a především, jak ho udržovat, aby odjel sezonu bez poruchy,“ zdůrazňuje Kopecký.

Nejzásadnější je proto pravidelná precizní každodenní péče. „Nejhorším snem a hrůzou každého kombajnéra je totiž oheň. Ten může nastat všemi třecími plochami, které kombajn má. Proto je třeba ho vyfoukávat, čistit a mazat. Ke vzplanutí totiž nemusí dojít jen od motoru nebo výfuku. Způsobit požár může i zadřené ložisko,“ přibližuje kombajnista s tím, že taková péče zabere i dvě hodiny.

Břeclavský triatlon Construct Man.
Tipy na víkend na Břeclavsku: Diskotéka ve stylu 80. let i Břeclavský triatlon

Nejvyšší rychlost, jakou při sklizni kombajn ujede, je šest kilometrů v hodině. Zpravidla ale jede maximálně mezi třemi a půl až čtyřmi a půl kilometry za hodinu. Jen na silnici je rychlejší. Vytáhne až třicítku. I přesto obrovský kolos řadu řidičů na cestách přivádí k šílenství. „Kategorií řidičů je více. Někteří jsou k nám ohleduplní. Pak jsou ti, co spěchají, to jsou většinou profíci. No a nakonec tací, kterým se nelíbí, že jim zabíráme cestu. Snažíme se přitom přejíždět všichni dohromady a v čase, kdy je nejmenší provoz,“ podotýká Kopecký.