Phi Tong Luangové neboli Mlabri, v češtině Lidé lesa, jak si sami domorodci říkají, jsou podle Daňka nejprimitivnějším kmenem celého světa. Slovu kmen by se však raději vyhnul, protože nikdy nežili v nějaké organizované společnosti, ve které by měli svého náčelníka nebo šamana. „Žili vždy nomádským způsobem roztroušeně v malých tlupách pěti až sedmi lidí. Do nedávna putovali z místa na místo. Neznali ani stálá obydlí. Spojuje je pouze společný jazyk," uvedl Milan Daněk.
Jejich kultura je prosté přežití. Nemají rituály, neumí psát ani kreslit. Žijí sběrem plodů a lovem drobné zvěře v pralese.
V Thajsku těchto Lidí lesa žijí asi tři stovky. Kácení pralesa je donutilo tradiční způsob života opustit. Jsou shromážděni v několika větších komunitách a živí je pletení nůší a sítí i práce na polích sousedních vesnic. V Laosu však dál divoce žije v lesích posledních dvaadvacet lovců a sběračů.
Milan Daněk se je pokusil najít. Marně. „Nepodařilo se nám je kontaktovat. Problém byl v tom, že jsme přijeli v období dešťů," vysvětlil.
Dostali se přesto do míst, která obývají. Jedná se o národní park Nam Phui o rozloze mnohem větší, než je okres Blansko. V hornaté džungli tam žijí divocí sloni i tygři. „Nikdo nám nedokázal poradit, kde Phi Tong Luangy hledat," poznamenal.
Také už nikdo nedokáže zjistit, kde se vlastně tito lidé džungle vzali. Zdali zůstali zapomenuti v dávném pravěku, nebo se někdy před stovkami či tisíci let začali před někým nebo něčím v pralese skrývat. Jisté je, že se vždy vyhýbali jakémukoli konfliktu. Spor či setkání s cizím člověkem vždy řešili plachým útěkem.
Ještě před desítkami let se o nich mluvilo jako o duších. Vyhýbali se kontaktu s neznámými lidmi. „Neznali zbraně, zabít člověka bylo pro ně naprosto nepředstavitelné," doplnil Daněk. Takovému mírovému a bezkonfliktnímu soužití a také znalostem přírody se od nich podle cestovatele můžeme učit.
V jihovýchodní Asii strávil Daněk se Žákovskou tři týdny. Poprvé je na cestě doprovázel desetiletý syn Štěpán. Rodinná sestava je podle nich ideální při navazování komunikace s domorodci. „Nevyvoláváme obavy, jako kdyby přišla skupina několika neznámých mužů," vysvětlil Daněk, který už ví, na jakou další cestu se vydá. Zatím své plány ale nechtěl prozrazovat.
Daněk s Žákovskou už za přírodními národy procestovali kus světa. Z jejich materiálů vzniklo několik dokumentárních filmů. Daněk nedávno napsal knihu Ti, kteří utíkají pěšky o legendárních mexických běžcích, indiánech Tarahumarech. A chystá další. Ta bude právě o přírodních národech.
MAREK OSOUCH