Zhroutil se mi svět, to, čemu jsem věřila a doufala, že mi to pomůže, bylo nedosažitelné. Ty dny byly opravdu těžké, každý byl plný strachu z toho co bude. Neměli jsme tolik peněz na zaplacení léčby, stála přes milion korun.

A pak se to všechno dělo strašně rychle. Obec Lysovice, kde s rodinou bydlím, a další lidé se spojili, abych mohla žít. Lidé, které znám odmalička, spolužáci, známí, ale i ti, kteří o mém příběhu jen četli. Díky nim se vybralo dost peněz na to, abych mohla nastoupit biologickou léčbu, která je účinnější a šetrnější než chemoterapie nebo ozařování.

Cítím se momentálně dobře. Chci si užít každý den. Vím, že bez pomocí lidí by to nešlo, a já jsem jim za to neskutečně moc vděčná. V lednu mně čeká velká kontrola, kde se dozvím zprávy o mém aktuálním zdravotním stavu. Nepřeji si nic jiného než být zdravá a být se svoji rodinou. To je totiž nejvíc na světě.

MICHAELA GRIMOVÁ

Další silné příběhy najdete v pondějním vydání jihomoravských Deníků.

Stanice Masarykovy univerzity na Antarktidě
Anktartický výzkum? Na zmrzlý kontinent míří dva týmy z Brna