Po autonehodě, kterou zavinil opilý řidič. Měla polámaná žebra, otřes mozku a lékaři ji museli operovat poškozená střeva. Na sále strávila téměř čtyři hodiny. „Hlavní je, že jsem nehodu přežila a chodím. To je nejdůležitější. Snad nebudu mít trvalé následky a vše se postupně zahojí. I s ohledem na budoucnost, kdy bych chtěla mít děti. Nejvíc mě trápí rozlámaná žebra a také velká jizva na břiše. Na letošní léto se zatím moc netěším. Budu si muset asi koupit jednodílné plavky,“ snaží se odlehčit situaci jedenadvacetiletá žena.

O víkendu se začátkem prosince vracela autem domů z Brna z kosmetiky. Jela po silnici I/43. Do protisměru ji náhle vjelo auto, které odbočovalo do kuřimské části Podlesí. Po čelním střetu zbyla z jejího auta hromada šrotu. Motor skončil na silnici a roztočený vůz ještě nabouralo další projíždějící auto. Dívka si nehodu nepamatuje. „Možná je to dobře, že si to nepamatuji. Deset minut před nehodou mám černo. Fotky z nehody vypadají hrůzostrašně. Útržkovitě si pamatuji až třetí den v nemocnici, kde jsem byla pod silnými léky. Byl to pro mě samozřejmě šok. Strašně jsem se bála, že jsem nehodu zavinila já. A že jsem někoho těžce zranila nebo zabila,“ vzpomíná.

Protijedoucí auto řídil mladý muž. Po nehodě podle prvotních informací policistů nadýchal dvě a půl promile alkoholu. Po krevní zkoušce ukázal rozbor 1,9 promile. Nyní je podezřelý z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky a ublížení na zdraví. „Ze začátku jsem to moc neřešila. Jak jsem ale začala přicházet víc k sobě, tak jsem na něj začala mít čím dál větší vztek. Kdyby nepil, dokázala bych mu odpustit. Nehodu totiž může při dnešním provozu způsobit kdokoliv,“ říká Tůmová.

Srovnat by se u řidiče dokázala snad i se zbytkovým alkoholem z předešlého dne, kdy by neodhadl dobu střízlivění. Ale přes dvě promile? „To je strašné a naprosto neomluvitelné. Já v autě jela sama, ale co kdyby trefil nějakou matku s dětmi?“ dodává s tím, že se zmíněným řidičem v kontaktu není.

V nemocnici strávila dva týdny. Rodina ani přátelé za ní kvůli epidemii koronaviru nemohli. Vše jí pak vynahradili doma. „Svátky jsem oslavila už doma a to byl pro mě největší dárek. Já jsem byla už v klidu, ale první den doma asi kromě mě nikdo nespal. Pro rodiče, přítele a příbuzné to byly dny plné nejistoty. Přivítání bylo samozřejmě dojemné a všichni byli perfektní. Mám je moc ráda. Člověk si v takových chvílích uvědomí, že zdraví je to nejcennější, co vedle rodiny má,“ říká žena.

Nyní ji čeká ještě několik měsíců léčení a rehabilitace než nastoupí opět do práce v kanceláři. Z řízení auta má však zatím blok. „Jízda autem mi zatím nedělá moc dobře ani na místě spolujezdce. A když projíždíme místem nehody? Uf, to je mi opravdu zle. Řídit ale budu dřív nebo později muset. Bez auta se neobejdu. I kvůli práci a dojíždění. Budu se snažit na tom zapracovat, abych za volantem na nehodu nemyslela. Ještě je brzy a doufám, že se to časem spraví,“ uzavírá Tůmová.