Marcel a jeho spoluvězni vyrobili například osmdesát vánočních přání, která pak rozesílali jiným věznicím a dalším organizacím, se kterými zařízení spolupracuje. Nezapomněli ani na své rodiny. „Mým největším přání je být co nejdříve doma se svou rodinou a blízkými a po propuštění už se nikdy zpět do vězení nevrátit,“ říká muž.

Svoboda bývá nejčastějším přáním vězňů. Období na konci roku je pro mnohé z nich psychicky vypjaté. Zvlášť u lidí, kteří mají za bránou milující rodiny. Personál věznice se proto vždy dopředu odsouzené snaží připravit na příval emocí a podpořit je.

Marcelovi kromě blízkých nejvíc chybí osobní předávání a přijímání vánočních dárků. „Dřív jsem také dodržoval vánoční zvyky. Třeba přípravu stromečku a večeři s rodinou. Na štědrovečerní hostině nemohl chybět tradiční kapr,“ vzpomíná.

Ve vězení mu čtyřiadvacátého prosince kost z ryby uvíznout nemohla. Na talíři totiž dostal stejně jako ostatní odsouzení filé a bramborový salát. Čekat nemohli ani speciální dárky od správy věznice.

Návštěvy ve vánočním období nejsou v jedné ze dvou břeclavských věznic povolované nad rámec běžných pravidel. Marcel svou družku uvidí až v lednu. „Na začátek příštího měsíce jsem si domluvil čtyřiadvacetihodinovou vycházku mimo věznici,“ těší se.

Vánoční atmosféru mohl muž nasát u sledování pohádek v televizi. „Máme tu možnost na pokojích i v kulturní místnosti,“ uvádí Marcel.

Vánoční písně a koledy při bohoslužbě zpívali odsouzení ve Věznici Poštorná už pět dní před Štědrým dnem. „Doufám, že příští rok prožiju půlnoční mši znovu v kostele, jako kdysi,“ přeje si Marcel.