Nový vedoucí Úřadu vlády: Názory vnímám, rozhodnout ovšem musí šéf

Vaše jméno se v minulých dnech často objevovalo v médiích. Z tajemníka malého města šéfem Úřadu vlády České republiky. Jak jste to vnímal? Jak velký strach z nové výzvy máte?

Strach opravdu do těchto souvislostí nepatří, ten jsem nepociťoval. Cítil jsem respekt k této výzvě, tím, jak jsem se ale s problematikou stále víc seznamoval, cítil jsem se stále pevnější a jistější a nyní už mám za sebou několik hodin úřadování v Praze a moc se na práci těším.

Pětadevadesát dní po předčasných volbách se ujala moci koaliční vláda Bohuslava Sobotky. Kdyby vám někdo po volbách řekl, jak velký kariérní skok vás čeká, co byste si o něm pomyslel?

Takovým způsobem neuvažuji. O veřejné záležitosti se zajímám už pětadvacet let, politiku sleduji poměrně podrobně, samozřejmě nabídka na kandidaturu na funkci mne překvapila. Dotyčnému bych řekl, že je to nepravděpodobné, ale pokud by situace nastala, zvážil bych ji a pravděpodobně výzvu přijal.

Můžete prozradit, kdy a jak vás premiér Sobotka oslovil? Co se vám honilo hlavou?

Neoslovil mne přímo premiér, ale jeho blízký spolupracovník, který se mne dotázal, zda bych, v případě, že se pan Sobotka stane premiérem, souhlasil s tím, že budu jedním z kandidátů na funkci vedoucího Úřadu vlády. Upřímně řečeno jsem byl poměrně dost překvapený, protože by mne nenapadlo, že by mohl oslovit mne, nestraníka. Když se však ukázalo, že nabídka je opravdu reálná, tak po poradě s nejbližšími jsem se rozhodl nabídku přijmout.

Asi jste nabídku zvažoval právě hlavně s rodinou a přáteli. Jaká byla jejich reakce?

První reakce byla spíš záporná, protože bylo jasné, že bych se musel stěhovat do Prahy, změní se rodinný život, přijdu o některé jistoty a pak také bylo jasné, že tato práce může přinést některé aspekty, které nelze nyní odhadnout, ať už je to vazba na politiku, média, časové vytížení. Nicméně rodina a mí přátelé, kteří mne opravdu dobře znají, mi příležitost přáli a podporovali mne, což pro mne bylo důležité, zejména pak podpora manželky.

Určitě se vás hodně lidí ptá, v čem bude spočívat vaše nová pozice. Co tedy budete mít hlavně na starosti?

Zjednodušeně řečeno, Úřad vlády je ústředním orgánem státní správy, který zabezpečuje zejména administrativně činnost vlády – přípravu podkladů pro jednání vlády, kontrolu plnění jejích úkolů, průběh jednání vlády. Dále pak zabezpečuje chod takzvaných poradních a pracovních orgánů vlády, jako je Legislativní rada vlády, Bezpečnostní rada státu a další. Také zabezpečuje podmínky pro práci odborných útvarů předsedy vlády a členů vlády, kteří nedisponují vlastním úřadem. Z toho všeho vyplývá, že Úřad vlády plní především funkci administrativní.

Jste celoživotním nestraníkem. Opravdu jste nikdy neuvažoval, že byste, byť na komunální úrovni, kandidoval a do politiky promlouval?

Na komunální úrovni jsem kandidoval v Hodějicích v roce 1994. Byl jsem zvolený do zastupitelstva obce, ovšem na kandidátce nezávislých. Dál jsem už o politické kariéře, byť na komunální úrovni, neuvažoval. Říká se „nikdy neříkej nikdy", ale momentálně považuji nějaké budoucí politické angažmá za silně nepravděpodobné.

Předpokládám, že vás čeká stěhování do Prahy. Jak se vám opouštěl slavkovský městský úřad?

Městský úřad a jeho lidé mi přirostli k srdci. Byl to z pracovního i lidského pohledu nejlepší úsek mé profesní kariéry. Vnímal jsem silné sepětí lidsky i pracovně se svými kolegy, měli jsme výborné vztahy a po pravdě řečeno, je zřejmé, že prakticky jistě už nezažiju takovou blízkost kolegů. Nicméně si myslím, že odcházím v nejlepším okamžiku. Na své kolegy nikdy nezapomenu a určitě budeme v nějakém kontaktu.

Máte letité manažerské zkušenosti. Úřad vlády ale bude přeci jenom o širším záběru. Co můžete nabídnout?

Úřad vlády bude sice o širším záběru, ale manažersky se jedná o obdobné principy řízení. Není až tak podstatné, řídíte-li šedesát nebo čtyři sta zaměstnanců, důležité je uplatňovat správně metody řízení a být obklopený schopnými lidmi, kterým dáváte směr a cíl. Kromě manažerských schopností si myslím, že jsem otevřený, snažím se být spravedlivý a zásadně držím slovo.

Jak jste se vlastně dostal ze soukromé firmy na post slavkovského tajemníka?

Moje manželka pracovala na městském úřadě a informovala mne o výběrovém řízení. Domnívala se, že to bude práce pro mne velmi vhodná. Řízení lidí, komunikace, veřejné záležitosti. Měla správný odhad, našel jsem se v ní a mohl jsem uplatnit mnoho z toho, co jsem dělal ve firmě a co jsem znal díky svým zájmům. Pro pořádek je třeba říci, že manželka ale z úřadu prakticky ihned po mém nástupu odešla.

Když jste vstupoval do veřejné správy, jaké jste měl představy? A jak moc se za ty roky změnily?

Že bude možné využít zkušenosti z firmy a že se tam možná nepracuje tak usilovně a profesionálně jako v soukromé sféře. Práce je to jiná, ale vyžaduje zase jiné vlastnosti než práce v soukromém sektoru, čímž chci říci, že nelze příliš používat kritéria lepší – horší. Stejně jako ve firmě i zde jsou lidé vynikající, ale i průměrní, u drtivé většiny jsem však viděl, že jim jde o to, sloužit dobře obyvatelům. Za ty roky se veřejná správa stále víc posouvá k profesionalizaci a už dávno nestačí umět pracovat s počítačem a znát administrativní úkony. Lidé na úřadě musí být odborníky na své agendy, musí se stále vzdělávat a a nároky na ně rostou. Je to však správný směr.

Jste v každodenním kontaktu s lidmi. Víc názorů a postojů ale nedělá vždy dobrotu. Jak jste dosahoval harmonie v kolektivu svých kolegů nebo podřízených?

Měli by to říci jiní, ale myslím, že jsem člověk, který umí komunikovat a umí hledat průniky názorů a usměrňovat je. To je věc, která buď je, nebo není daná a já jsem měl to štěstí, že těmito schopnostmi v jakési dostatečné míře snad disponuji. Je dobré si vyslechnout názory, na konci však musí šéf rozhodnout. Zastával jsem stanovisko, že lepší je rozhodnout s rizikem chyby než nerozhodnout vůbec. Pracovníci musejí vědět, co mají dělat.

Slavkov u Brna je spjatý s Napoleonem. Co pro vás nejrůznější vzpomínkové akce znamenají?

Znamenají pro mne připomenutí si historických událostí a značku spojenou se Slavkovem. Považuji za důležité, že se pořádají kulturní akce, které lidi nejen pobaví, ale i poučí a učí nás nezapomínat na to, co se dělo v historii, a co je zdrojem poučení i pro dnešní dobu. Nezanedbatelným je i přínos turistického ruchu ve městě.

Neodsune šéfování Úřadu vlády na druhou kolej vaše hraní na varhany?

Slíbil jsem evangelickému sboru v Heršpicích, kde hraju, že pokud budu o víkendu doma, můžou se mnou počítat. Hraní na varhany je pro mne hlavně radost a služba sboru. Každý jsme něčím obdarovaní, někdo vede mládež, někdo chodí na brigády, někdo uklízí v kostele a někdo hraje na varhany. Kromě služby je to však pro mne i součást mých zálib a také ventil, který čas od času používám.

Co dalšího vyplňuje váš volný čas?

Snažím se sportovat, dlouhé roky jsem hrával fotbal, nyní jsem na něj chodil už jen jednou týdně do tělocvičny. Také rád čtu zejména faktografickou literaturu a poslouchám hudbu, zejména vážnou, ale i rockovou. Chodíme do divadla, na koncerty. Hlavně však vždy chci, abych se o volném čase setkával s rodinou, protože je mi oporou a základním prvkem v životě.

Jako tajemník jste byl odpovědný starostovi za plnění úkolů úřadu. Nemáte i ve svém soukromí tendenci kontrolovat ostatní?

Doma se mi občas stává, že se prosazuji o něco méně než na úřadě. Ale to bylo spíš ke zlehčení, doma si na šéfa nehraju, o věcech se společně radíme a společně rozhodujeme. Nicméně náš pes mne považuje za hlavního šéfa, takže něco na tom všem bude.