Země je v současné době zmítaná válkou, tento týden tam zaútočily ruské jednotky. Rodiče žijí ve městě Sňatyn na západě země u rumunských hranic. Neví, jestli mají utéct, nebo vydržet. „Čekají na to, jak se situace vyvine, jak bude válka postupovat. Není pro ně jednoduché opustit rodnou zemi, ale pokud Rusko ovládne většinu státu, nejspíše odjedou,“ říká mladík, který se připravuje na soutěžní fotbal v divizním MSK Břeclav.

Podle něj s ukrajinským vybavením nemá smysl s Rusy bojovat, byla by to sebevražda. Válka je pro Melnychuka nepochopitelná. Nemůže přijít na reálný důvod, proč ruští vojáci na Ukrajinu zaútočili. „Do jisté míry bych pochopil, kdybychom válčili o jídlo nebo suroviny, ale v přebytku, ve kterém žijeme, je to nesmysl. Putin je blázen. Doufal jsem, že válku nikdy nezažijeme,“ pokračuje Ukrajinec, jehož bratr stále žije ve španělském Madridu.

Vyjet z ukrajinského Kyjeva trvá dlouhé hodiny, téměř šest hodin. Po krajnici chodí lidé s plnými taškami, někteří za sebou vezou i kufry
Břeclavští chtějí poslat na Ukrajinu humanitární pomoc. Má jít o traumasety

Ruská armáda ve čtvrtek navzdory invazi ze severu a východu začala útočit také na město Ivano-Frankivsk, jež leží na západě státu. Tamní letiště asi čtyři hodiny autem od českých hranic vyhodili vojáci do povětří. „Sto kilometrů od rodičů padaly ruské rakety, srovnaly letiště se zemí, je to šílenost. Rodiče se bojí a já se bojím o ně, o naši zemi,“ přibližuje Melnychuk.

S rodiči se snaží být v kontaktu telefonicky každý den. Do České republiky přijel sám, anglicky umí pár slov, česky ještě méně. "Je to tu fajn. Oproti Španělsku tu není tolik pláží, ale to nějak půjde. Zvládám to, i když mi chybí rodiče a bratr," svěřuje se Melnychuk po prvních týdnech v novém prostředí.

ŠIMON HERMAN