Pět let po protialkoholické léčbě abstinuje pouze čtvrtina lidí

Neměl žádné peníze, ale potřeboval se napít. Nechápal, proč se s ním kamarádi najednou přestávali bavit. „Bylo to peklo. Když se se mnou pak rozešla přítelkyně, uvědomil jsem si, že jsem na alkoholu závislý a že s tím musím něco dělat. Než mi to ale došlo, trvalo to několik let," popsal své vzpomínky dvaačtyřicetiletý Jiří z Brna.

Rozhodl se podstoupit odvykací léčbu. „Teď už tři roky nepiju. Strach mám ale z každého dalšího dne, nejsem si nikdy jistý, jestli zvládnu nesáhnout zase po alkoholu. Není to jednoduchý život," dodal.

Bude hůř

Alkoholiků je na jižní Moravě v posledních letech stále přibližně stejně. Nepřibývá jich ani neubývá. „Alkoholismus je hodně rozšířený problém. Kvůli zhoršující se sociální situaci a zvyšující se nezaměstnanosti možná závislých v budoucnu přibude," obává se vedoucí hodonínského kontaktního centra pro drogové závislosti Josef Čajka.

Stále častěji navíc do problémů s alkoholem spadnou i ženy. „Také pijí čím dál mladší lidé, někdy i školáci," sdělil kyjovský psychiatr Jaroslav Kliment.

Nejvíce závislých Jihomoravanů skončí v psychiatrické léčebně v brněnských Černovicích. Loni se v ní léčilo 750 pacientů. „Stráví tu třináct týdnů. Léčbu přitom plně platí pojišťovna," sdělil primář tamního oddělení pro léčbu návykových poruch Jiří Pokora.

Zájemci o odvykání nemusí na zahájení léčby čekat. „Přijímáme téměř okamžitě. Stačí se domluvit po telefonu a pak nejlépe donést doporučení od psychiatra," informoval Pokora.

Přestože většina alkoholiků nastoupí na léčbu dobrovolně, její účinnost není příliš vysoká. „Rok od ukončení léčby abstinuje padesát až šedesát procent pacientů, po pěti letech je to asi čtvrtina," upozornil Pokora.

Řada lidí totiž z léčebny odchází s pocitem, že to mají jednou provždy za sebou a na svůj problém mohou zapomenout. Cítí se úplně vyléčeni. „Realita je však dřív nebo později přesvědčí o opaku. Abstinovat mimo prostředí léčebny totiž není tak snadné, jak se zpočátku pacientům zdá. Je to hodně těžké," vysvětlil primář.

Pomoc v nemocnici

Kromě brněnské léčebny se lidé mohou obrátit také na psychiatrická oddělení nemocnic, soukromé psychiatry, nízkoprahová centra či specializované poradny.

Pomůže jim například znojemská nemocnice. „Léčení provádíme většinou ambulantně v nemocnici na psychiatrii. V současné době evidujeme asi osmdesát pacientů s tímto druhem závislosti. Toto číslo je stabilní, nezvyšuje se," uvedl mluvčí znojemské nemocnice Pavel Jajtner.

V Hodoníně působí i sdružení Anonymní alkoholici nebo Psychocentrum Domeček. Brňanům pomáhá například sdružení Podané ruce nebo občanské sdružení Lotos Brno.

Pomoc lidé mohou hledat i mimo Jihomoravský kraj. Často se obrací například na léčebny v Kroměříži nebo v Jihlavě.

Znojemští míří i do psychiatrické léčebny v Jemnici na Třebíčsku. „Jedná se o desítky lidí ročně," řekla tamní primářka Věra Benešová.

PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE

V kraji je delta závislost. Na víně

Brno - Když vydrží alkoholici propuštění z psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích abstinovat pět let, mohou si začít tykat s tamními psychology. Když to bez alkoholu vydrží deset, nabídne jim tykání i primář Jiří Pokora, který oddělení pro léčbu návykových poruch vede už šestnáctý rok.

Jeho pracovnou se vznáší kouř z vonné tyčinky a den začíná rovnou se dvěma hrnky silného čaje. „Alkohol mi práce neznechutila. Občas si dám víno. Je to stejné, jako když diabetolog cukrovkáři zakáže dort, ale sám si na něm pochutná," říká Pokora, který se alkohologii začal věnovat hned po promoci v roce 1976.

V brněnské léčebně používají Skálův apolinářský systém, který je založený na terapeutických skupinách. „Nesnažíme se pacienty léčit hlubinnou psychologií. Jde nám o změnu jejich myšlení, která pomůže proměnit chování," popisuje metodu primář.

Ztráta kontroly

Alkoholikem se podle Pokory může stát téměř každý a prvotní příčina při léčbě nehraje velkou roli. „Nejdůležitější je přijmout nutnost abstinence. Jakmile alkoholik vstoupí do třetí rozhodující fáze nemoci, nemá už kontrolu nad pitím. Může vydržet bez alkoholu třeba rok. Začne mít pocit, že je vyléčený. Jenže pak si dá jedno pivo a všechno začne nanovo," dodává Pokora.

V Černovické léčebně se vedle alkoholiků léčí i gambleři, tedy lidé s chorobnou závislostí na hracích automatech. „V jejich závislosti není velký rozdíl. Účastní se skupinových terapií s alkoholiky," podotýká primář.

Když alkoholici opustí léčebnu, chodí ještě několik let na doléčování a tak trochu na návštěvu. „Když se jim daří dobře, tak všichni z personálu vidí, že naše práce má smysl," dodává Pokora, který také vede terapeutické skupiny.

Na jihu Moravy se podle něj objevuje ještě odlišný druh alkoholismu, takzvaný typ delta. „Je typický pro jižní národy, které mají v oblibě víno. Takový člověk nepůsobí opile, ale také ani úplně střízlivě. Pořád si udržuje hladinku. Umí kontrolovat množství alkoholu, ale neumí přestat. Na první pohled může vypadat méně nebezpečný, ale zdravotní rizika jsou stejná cyrhóza nebo různé psychózy," říká lékař.

Přísný režim lidé občas nevydrží. A odejdou

Brno /REPORTÁŽ/ - Kdo si protialkoholní léčebnu představuje jako strohý sterilní ústav prodchnutý beznadějí, mýlí se. Prostředí na oddělení pro léčbu návykových poruch v Brně-Černovicích je jiné. Budovu s velkými okny prosvětluje slunce, místnosti a chodby oživují vzrostlé květiny, dveře na zahradu vedou k hřišti na pétanque. Přichází se sem zotavit lidé, které závislost na alkoholu dohnala až na dno.

Kovové židle vyskládané do komínků stojí uprostřed místnosti, kde se odehrávají skupinová sezení. „Scházíme se tu několikrát týdně, sedíme v kruhu a probíráme s pacienty jejich příběhy," ukazuje primář tohoto oddělení Jiří Pokora. Místnost v prvním patře působí příjemně a je z ní výhled do zahrady.

V přízemí je společenská místnost, která slouží zároveň jako jídelna. Dopoledne v ní sedí několik lidí v županech, kteří hledí do papírů. „Studují informace o léčbě alkoholismu. Budou z toho pak psát test. Je to součást jejich léčby," dodává Pokora. Pacienti v županech jsou prozatím v uzavřeném oddělení, což pro ně znamená přísnější režim.

Dohlíží na ně dva muži v běžném oblečení, které může návštěvník na první pohled považovat za ošetřovatele. „Jsme také pacienti. Jen jsme tu už déle a nyní na otevřeném oddělení. Mně zbývají do konce léčby ještě tři týdny," říká devětačtyřicetiletý muž, u něhož nejsou na první pohled žádné problémy s alkoholem patrné.

Ukazuje nástěnku s červeným podkladem, kde mají pacienti rozepsaný svůj program pro volný čas. „Každý týden si volíme kulturního a sportovního referenta. Ti program plánují. Může to být sledování televize, turnaj ve stolním tenise nebo třeba křeslo pro hosta," popisuje systém alkoholik, který je na léčení poprvé.

Do křesla pro hosta podle něj usedá vždy někdo z pacientů. Vykládá o svém životě nebo o svojí profesi. „Nedávno jsme tu měli třeba člověka od Českých drah, který nám vyprávěl, jak se tvoří jízdní řády," vzpomíná muž.

Za účast na takových aktivitách, dobrou znalost studijních materiálů nebo pomoc při domácích pracích v budově získávají pacienti body. Ty se pak promění ve výhody, například ve vycházky.

Naopak za závažné nedodržování povinností nebo dokonce porušení abstinence mohou být pacienti z léčebny vyloučeni.

Den začíná v šest ráno budíčkem a řídí se pevným rozvrhem až do večerky. Ta je v deset hodin. „Je to pro člověka na začátek hodně věcí naráz. Občas se stane, že někdo změnu režimu nevydrží a odejde sám. Pro některé je na začátku těžké zvyknout si například na udržování pořádku, ale pro nás, co jsme zažili vojnu, to není nic neobvyklého," podotýká další pacient, který má vysokoškolský titul inženýra.