Nyní s nimi po jednadvacet dní baví příznivce stránky Za humna s Markem Šalandou na sociální síti Facebook. Proč? Aby lidem zpříjemnil smutné dny v lockdownu. „Povídek mám stovky. Dvě až pět set jich určitě bude. Momentálně sepisuji svoji druhou knížku plnou veselých příběhů Slovácko sa nenudí. No a protože i mně práci znepříjemnil tvrdý lockdown, a to i psychicky, říkal jsem si, že to poslední, co lidé chtějí, je číst smutné věci. Proto mě napadlo, že kratší příhody budu zveřejňovat tak, abych lidi rozesmál a dodal jim energii,“ vypráví sympatický nadšenec.

Všechny příhody jsou navíc napsané tak, jak je jejich vypravěči povídali. Tedy nářečími, která se na různých místech regionu výrazně lišila. „Bude to taková přehlídka nářečí. Myslel jsem si, že kdejaká slova už znám. Ale pořád mě jich řada překvapila. Třeba když jsem poprvé slyšel, že šústali, úplně jsem se vyděsil. Až když pak vypravěč dodal, že šústali turkyňu, tak mi to došlo, že je myšleno stahování listí z kukuřičného klasu. V dalším příběhu zase stahovali kožu kruponáři, čímž bylo myšleno řezníci. Potkal jsem se taky s pánem, který sepsal slovník Ratíškovštiny. Ten zase mluvil o íbršwungu. A myslel tím řemen. Překvapilo mě ale i slovo móres. V Ratíškovicích tak říkají poslednímu kousku jídla na talíři,“ směje se Šalanda.

Klasické vtipy však ani v knize, ani v příhodách, které vycházejí na facebooku, lidé nenajdou. „Snad s výjimkou vtipů o Znorovjanech vážících se k Vnorovům na Hodonínsku. Ty jsou doopravdy moc milé a povedené. Znorovjané je myšleno z nory,“ přibližuje turista v kroji.

A kterou z veselých příhod má nejraději? „Je jich hodně, ovšem asi nejraději mám tu, kterou jsem zatím nikde nezveřejnil. Vyprávěli mi ji na Podluží. Je to příběh o mladém hochovi, zřejmě vysokoškolákovi, který nastoupil do tamní vojenské posádky již s vyšší hodností. Dali mu za úkol, aby vzal chlapy a jel s nimi do Mnichova, myšleno do Mnichova Hradiště, pro dřevo. Protože byli kluci už opilí, popíjeli slivovici, rozhodl se, že bude řídit. Bylo veselo, cesta ubíhala, a přestože se zdálo vojákům, že jedou nějak dlouho, moc se tím nezabývali. Když se pije, přece jen čas ubíhá jinak. Po nějaké době zastavili, všude světlo, psi, vojáci s puškami. Odchytili je v Rozvadově. Přece jen měli jet do Mnichova pro dřevo, poslal je tam velitel,“ tlumočí s úsměvem cestovatel, jehož nejnovější knížka veselých příběhů má vyjít pravděpodobně letos v červnu.

Už plánuje i další cesty pěší v replice kroje z oblasti, ze které pochází. Vydat se má napříč republikou, ujít asi šest set kilometrů, odstartovat v Aši a dojít do Kyjova přesně v době konání tamního folklorního festivalu Slovácký rok. „Nevíme ale, co bude. Témata cesty mám proto připravená dvě. To druhé by mělo být spojené s umělci na jihu Moravy s cílem navštívit je, podpořit a pozvednout. Uvidíme,“ naznačuje Šalanda.