Nepředstavitelné podmínky, tak vzpomíná na první zážitek z domova Stanislav Pokorný „Zanedbané, nemocné děti, zápach ze záchodů, v kuchyni místo podlahy jen udusaná hlína, prosakující voda na stěnách a odpadky, které se hází do řeky,“ popisuje.

Psychicky nemocné děti tam žily společně s těmi, které lidé našli odložené na ulici. „Kamarádi byli zděšení, okamžitě se rozhodli pomoct. Začali jsme sbírkami šatstva, sehnali jsme vozíčky pro postižené děti a podobně,“ vyjmenovává Pokorný.

Stanislav Pokorný:

Je členem recesistické a cestovatelské skupiny Mobadži.

Otřesné podmínky dětí v sirotčinci na Ukrajině viděli poprvé před 12 lety

Začali pořádat sbírky a jezdili domov opravovat.

V roce 2010 založili nadaci Dětem z Vilšan.

Rozrostla se do světových rozměrů.

Přidali se nadace ze Švýcarska, Kanady i lékaři z Bostonu.

Z pomoci se stalo přátelství.

Potýkali se s nevolí tehdejších ukrajinských úředníci, bojovali s požadovanými úplatky i krádežemi materiálu a darů pro děti.

Dnes je prý už všechno jinak. „Podařilo se nám získat na svoji stranu nového ředitele zařízení Bohdana Kykyna. Je to vzdělaný člověk a pro nás hrdina a skvělý organizátor. Začal hledat způsoby, jak udělat z pouhého útulku důstojné zařízení,“ podotýká druhý kolega z party dobrovolníků Pavel Bydžovský.

Do Vilšan začala parta kamarádů jezdit pomáhat už před dvanácti lety. Se stavebním materiálem a nářadím. „Lidi pracovali dobrovolně, s nadšením a zadarmo. Nocovali jsme na zemi ve spacácích a cestu jsme si hradili každý sám,“ přibližuje Pokorný.

Opravili sociálních zařízení, kotelnu, prádelnu, vyměnili okna. Do domova přivezli sušičku na prádlo i automatické pračky. Sháněli sponzory a přivezli dětem i auto upravené pro vozíčkáře.

Igora operovali v Bostonu

Zjistili, že sami na pomoc nestačí a tak před devíti lety založili nadaci Dětem z Vilšan. Rozrostla se do světových rozměrů. „Už to jde v podstatě mimo mě, za charitou stojí snad stovka lidí z Kyjovska, Hodonínska i celého světa,“ upozorňuje Pokorný.

Pořádají pro personál z vilšanského domova pobyty a školení v podobných zařízeních v Česku, zajišťují lékařskou pomoc. Přidali se k nim nadace ze Švýcarska, Kanady i lékaři z amerického Bostonu. „Pomohli i malému Igorovi, který málem uhořel. Ruce i nohy mu přirostly k tělu. Dnes chodí a ruce má volné. Lékaři se vzdali honorářů za operaci,“ říká s dojetím Pokorný.

Často prý slýchá, proč nepomáhají raději našim dětem. „U nás máme perfektní podmínky, tam je to boj o život,“ zdůrazňuje.