Přehrada Křetínka slaví výročí. Čtyřicet let od zahájení stavby

Jak vzpomíná bývalý zaměstnanec Povodí Moravy Pavel Rotschein, o vybudování přehrady v této lokalitě se uvažovalo již na začátku dvacátého století.

„Na přelomu devatenáctého a dvacátého století postihly Moravu velké povodně, takže se samozřejmě začalo přemýšlet, jak těmto pohromám zabránit. Jenže povodí Svitavy je specifické tím, že je to úzké údolí a prakticky v celé délce v souběhu s řekou vede železniční trať. Postavit přehradu přímo na řece Svitavě by znamenalo přeložit velmi nákladně železniční trať, což nebylo možné. Možností bylo postavit nádrž na přítoku a jedním z těch největších přítoků je právě řeka Křetínka. Proto už v roce 1911 byla nádrž poprvé vyprojektována,“ prozrazuje Rotschein a upřesňuje, že podle tohoto projektu měla mít nádrž na Křetínce celkový objem 5,8 milionů metrů krychlových.

Kvůli nedostatku peněz a první světové válce ale ke stavbě nedošlo a na přetřes se přehrada dostala opět o osmnáct let později. Tehdy byla zpracována nová studie, která nádrž plánovala ve stejném profilu, avšak s objemem 9,2 milionů metrů krychlových. Ani tenkrát ale přehrada nedostala zelenou.

Pomoc Svitavě

Po druhé světové válce byla stavba nádrže na Křetínce zařazena do Státního vodohospodářského plánu, ale intenzivněji se o tomto díle začalo mluvit až v šedesátých letech. „V roce 1964 padlo po dlouholeté přípravě rozhodnutí o stavbě takzvaného druhého březovského vodovodu, který měl zajistit zásobování Brna pitnou vodou. Zdrojem pro vodovod byla prameniště v Březové-Brněnci a Muzlově. Jenže zvýšené odběry podzemní vody se projevily ochuzením průtoků ve Svitavě, která prostorem prameniště protéká. Aby se průtoky nalepšily, rozhodlo se, že se postaví nádrž na Křetínce,“ objasňuje Rotschein. Vlastní stavbě předcházela složitá schvalovací procedura a projektová příprava. V roce 1970 projekt schválilo Ministerstvo lesního a vodního hospodářství a o dva roky později bylo vydáno stavební povolení.

Zrod přehrady započal v dubnu 1972 a hotovo bylo na konci roku 1976. Jak uvádí technická zpráva o nádrži vydaná v roce 1978, v průběhu výstavby byly potíže zejména s termíny. „Problémem bylo převedení dopravy z údolí na náhradní komunikaci, takže stavební práce na vodohospodářské části stavby probíhaly částečně za účasti veřejné dopravy přes staveniště.“ Zkušební napouštění začalo v červenci 1976. Až do prosince 1978 probíhal ověřovací provoz. V říjnu 1979 bylo vodní dílo uvedeno do trvalého provozu. Celkové náklady na stavbu byly více než sto dvacet sedm milionů korun.

Přehrada po dokončení. Foto: František Továrek

Údolí s loukami tak zaplavila voda. Jak popisuje publikace Přehrady Čech, Moravy a Slezska, přehrada je postavena jako zemní se středním jílovým těsněním. Hráz je vysoká dvacet osm a půl metru nade dnem údolí a sto dvacet šest metrů dlouhá. U pravého břehu hráze se nachází třicet jedna a půl metru vysoká odběrná věž, která je přístupná po ocelové lávce a jsou z ní ovládány odtoky z nádrže a odběry vody. Celkový objem nádrže je více než 11,6 milionů metrů krychlových vody a zatopená plocha dosahuje téměř sto jedenácti hektarů. V pořadí velikosti je letovická nádrž na Moravě na osmém místě.

V roce 1995 byla na přehradě instalována malá vodní elektrárna. Jak vzpomíná Liduška Seidlová, která tehdy měla jako referent investiční výstavby tuto akci na starosti, elektrárna je umístěna ve stávající strojovně v podhrází spodních výpustí. „Umístili jsme zde tři turbíny. Dvě Francisovy s výkony 98 kW a 48 kW byly vyrobeny v ČKD Blansko a třetí je soustrojí s čerpadlem v turbínovém provozu o výkonu 65 kW,“ vyjmenovává důchodkyně, která na Povodí Moravy pracovala přes třicet let.

Padlo 55 domů

Kvůli přehradě přišly o svoje domy desítky lidí. Jak zaznamenala technická zpráva z roku 1978, bylo zbouráno na pětapadesát domů, a to v Lazinově a Dolním Poříčí, které patří ke Křetínu. Kronika Lazinova upřesňuje, že se zdemolovalo třicet dva domů i hasičská zbrojnice, Masákův mlýn či trafostanice. Řada domů zmizela rovněž v Dolním Poříčí. „Přesné číslo nevím, ale co jsem slyšel, tak část chalup byla zbourána, téměř by šlo říct, zbytečně, protože podle původních plánů měla být oblast zátopy větší, než je skutečnost,“ zmiňuje kronikář Křetína Bořek Procházka.

Dnes už si většina lidí z okolních vesnic nedokáže představit, že by přehrada na Křetínce nebyla. „Myslím, že přehrada našemu regionu určitě prospěla. Je krásně začleněna do přírody, lidé se sem chodí koupat či rybařit, bývají zde oblíbené závody dračích lodí. Zkrátka se domnívám, že by měl být každý rád, že zde přehradu máme,“ říká Vladimír Stejskal, starosta Letovic, na jejichž katastrálním území přehrada leží.

Pro lidi, jejichž domy musely ustoupit přehradě, to bylo těžké. Připomíná je památník v Dolním Poříčí. Foto: DENÍK/Dagmar Kulaviaková

Fakta o přehradě

Začátek výstavby: duben 1972
Uvedení do trvalého provozu: říjen 1979
Přímý investor: Povodí Moravy- Brno
Generální projektant: Hydroprojekt Praha, závod Brno
Generální dodavatel stavební části: Ingstav n. p. Brno závod 4
Celkové náklady na stavbu: 127,263 milionu korun
Objem nádrže: 11,643 milionu metrů krychlových
Typ hráze: sypaná kamenohlinitá
Výška hráze nade dnem: 28,5 metru
Délka hráze v koruně: 126 metrů
Průměrný dlouhodobý roční průtok: 0,644 metrů krychlových za sekundu
Délka vzdutí nádrže: 4,7 kilometru
Největší šířka přehrady: 397 metrů
Největší hloubka: 27,3 metru
Zatopená plocha: 110,9 hektaru
Účel: kompenzační nalepšení průtoků ve Svitavě, trvalé zajištění minimálního průtoku, výroba elektrické energie, rekreace, sportovní rybářství, protipovodňová ochrana

V Křetínce vyrostl největší pstruh v Česku

Letovice - K více než stodesetihektarové přehradě se lidé nechodí jen rekreovat, ale sdružuje se kolem ní také několik spolků. Tím nejpočetnějším se zhruba šesti sty padesáti členy je letovická místní organizace Moravského rybářského svazu.

Jak prozrazuje předseda organizace Radek Zemánek, historie zdejšího rybářství sahá až do roku 1915, kdy byl založen spolek Duhák. „Vybudováním přehrady se náš revír ale samozřejmě podstatně zvětšil,“ říká rybář, který doplňuje, že v křetínské přehradě se prohánějí veškeré ryby běžné v mimopstruhových vodách. „Hned po napuštění ale byla Křetínka dva roky pstruhovou vodou. Dodnes tak držíme republikový rekord v pstruhu duhovém. Měřil tehdy přes osmdesát centimetrů a vážil přes sedm kilogramů,“ upozorňuje Zemánek.

V roce 1979, kdy byla přehrada uvedena do trvalého provozu, byl založen Jachetní oddíl při TJ Sokol Letovice. Jachtingu a windsurfingu si užívá pětašedesát členů, a jak prozrazuje jeden z nich, Petr Hanáček, oddíl každoročně pořádá takzvanou Srandaregaru, což je závod plachetnic všech typů a WS plováků.

Sportu kolem přehrady si do sytosti užívají i lidé sdružující se ve Fan-club BOP Křetínka. Podle předsedy sdružení Antonína Žilky bylo sdružení založeno v roce 2001, aby seskupilo partu lidí, která měla zájem ve svém volném čase organizovat různé aktivity podporující kulturu a sport. „Staráme se tedy o minigolfové hřiště u koupaliště. Pořádáme běžecké závody tím největším je Běh okolo přehrady Křetínky. Na jaře uklízíme břehy přehrady,“ vyjmenovává Žilka.

Rok 2001 je rokem narození také pro Klub naturistů Křetínka. Jak naznačuje předseda klubu Miloš Dvořák, na začátku bylo potřeba dát dohromady peníze členů a spoustu jejich práce, aby se podařilo zakoupit a vybudovat pláž. „Naturismus totiž není jen opalování se u vody bez plavek, ale spíš uvolněná rodinná rekreace se spoustou zábavy. Proto se padesátka našich členů potkává na pravidelných tematických akcích, například Návrat vodníků na Moravu, Olympijské hry nebo Noc strašidel,“ uzavírá Dvořák.

OČIMA PAMĚTNÍKŮ

František Skalník, Lazinov, důchodce
Když jsem si ve dvaašedesátém nebo třiašedesátém roce v Lazinově kupoval domek, říkal mi můj otec, ať to nedělám, že tam bude přehrada. Já byl mladý a nevěřil jsem mu. Za pár let se jeho slova potvrdila. Já jsem si ale polepšil. Za starý dům jsem dostal víc peněz, než jsem dal při koupi, takže jsem si pak v Lazinově postavil lepší dům. Pro staré lidi, kteří museli opustit domy, ve kterých prožili celý život, to ale bylo velmi těžké a pak i brzo umírali.

Jan Halata, Křetín, starosta obce
Přistěhoval jsem se do Křetína v březnu 1976, tedy v době, kdy se přehrada začala napouštět. Chápu, že pro některé lidi, kteří se kvůli přehradě museli přestěhovat, to bylo těžké, ale myslím, že přehrada je pro tuto oblast Letovicka pozitivem a také pomohla k modernizaci a rozvoji Křetína. Dost lidí se z Dolního Poříčí přestěhovalo právě do Křetína.

Před výstavbou přehrady - Lazinov s říčkou Křetínkou. Foto: František Továrek

Miroslav Holas, Lazinov, místostarosta
Když se v roce 1972 začala přehrada stavět, bylo mi devět let. Byl jsem tedy dítě, ale dodnes si pamatuji, jak se bouraly domky ve starém Lazinově a jak to bylo takové neutěšené a smutné. Dnes už je to jiné. Přehrada je pěkně posazená do krajiny. Už bych si bez ní život v Lazinově ani neuměl představit.

Jiří Peterka, Vranová, první hrázný
Na začátku sedmdesátých let jsem pracoval v ČKD Blansko a dostal jsem za úkol nakreslit potrubí pro přehradu Křetínku. Tehdy jsem si říkal, že takové povolání hrázného může být dost zajímavé, a že až se přehrada dostaví, zkusím se zeptat, jestli by mě tam nevzali. Nakonec jsem se k přehradě dostal už dříve, myslím, že v roce 1973. Byla to zajímavá práce. Musel jsem dělat různé zkoušky a měření a hodně věcí se ještě dodělávalo. Vzpomínám si, že dost lidí překvapilo, jak se přehrada rychle naplnila. Staří pamětníci totiž říkali: „Z takové říčky to se nikdy nenapustí.“ Jenže pak přišla první velká voda a naráz během jednoho nebo dvou dnů voda stoupla až k Lazinovu. Lidé, kteří tam měli ještě nějaké věci, si to tak narychlo museli odstěhovat. Samozřejmě byl dán nějaký režim, jak se má přehrada napouštět, ale příroda si s tím do jisté míry udělala, co chtěla.

Emanuel Ondráček, Brno, čestný občan Křetína, profesor
Jsem rodák z Dolního Poříčí, a přestože jsem se po svatbě z této oblasti odstěhoval, měl jsem zde rodiče, takže jsem sem samozřejmě jezdil. Před výstavbou přehrady jsme pomáhali s manželkou likvidovat můj rodný dům v Poříčí, přestavovat dům pro rodiče ve Křetíně a také Krušinův mlýn v Poříčí, odkud pocházela manželka. Bylo to náročné období, ale zvládli jsme ho s vědomím potřeby modernizace života rodičů a sourozenců i s vědomím potřeby dostatku pitné vody pro Brno.

Marie Prudilová, Křetín, důchodkyně
Přistěhovala jsem se do Dolního Poříčí v jednašedesátém roce. Bydlela jsem v domku u manželových rodičů a jednoho dne jsme se dozvěděli, že se kvůli plánované přehradě musíme odstěhovat a domek bude zbourán. O přehradě se předtím mluvívalo dlouho. Pamatuji si, že zde bývaly záplavy. Když se zvedla řeka, plavaly na vodě kopky sena a jednou jsem viděla plavat i husu na vejcích. Když už tedy bylo jasné, že se přehrada začne stavět, museli jsme se narychlo přestěhovat do nového domku, který už jsme si ve Křetíně stavěli. Manželovi rodiče šli s námi. Starý dům v Dolním Poříčí jsme si bourali sami, abychom pak cihly použili na stavbu kůlny. Nejvíc mě tehdy mrzelo, že jsem se v Poříčí hodně nadělala na zahrádce, všechno jsem měla nasázené a pak jsem jednoho dne přišla z práce a buldozer zrovna naši zahrádku likvidoval. To mi v tu chvíli bylo až do pláče.