„Spousta mladých už ani neví, co dělal takový bednář nebo dráteník. Řemesla vymírají. A proto se nám líbí, že se ještě najdou lidé se šikovnýma rukama, co tyto tradice drží. Na Svátky řemesel jezdíme pravidelně a vždy si odsud odvážíme nějakou pěknou věc. Třeba keramiku,“ usmívají se v Panské zahradě areálu kunštátského zámku manželé Novotní z Olešnice.

Je sobota odpoledne a v zámecké zahradě jsou stovky lidí. Korzují kolem desítek stánků. V některých si můžou poctivou práci řemeslníků sami vyzkoušet. Zamazat se hrnčířskou hlínou, zadřít si třísku při opracování dřeva nebo fouknout do sklářské píšťaly.

U jednoho ze stánků roztápí výheň umělecký kovář Patrik Mervart z Jaroměře. „Je to dřina, ale krásná. Neměnil bych. Je super sledovat, jak vám výrobek roste pod rukama. Je to hodně tvůrčí řemeslo. Nedokážu si představit, že bych seděl někde na úřadě. Kovařina je moje srdcovka,“ usmívá se šestadvacetiletý muž se začouzeným obličejem.

O kousek dál vyřezává sochu svatého Josefa řezbář František Malý ze Sebranic. Ozdobí betlém ve Svitavách. Práce jde pěkně od ruky také uměleckému řezbáři Antonínovi Bartošíkovi z Vrchoslavic. Opravuje loukoťové kolo z historického kočáru. „Jsem vyučený umělecký řezbář, ale teď studuji restaurování nábytku. Myslím si, že řemeslo má budoucnost, když se umí,“ říká mladík.

Na nedaleké louce se ozývá práskání bičem. Legendární Zorro mstitel vyrazil v sedle černého valacha před publikum. Jeho bravurní kousky s mečem a dalšími zbraněmi se líbí hlavně dětem, které se mohou utleskat. „Zorro je u dětí oblíbený. Show se jim líbí. Dnes se můžou těšit na několik kaskadérských kousků,“ hlásí ze sedla v kostýmu filmového hrdiny Ivo Rára z beskydského ranče Na Žarách. „Pro mě je krásný kůň ten, co něco umí. I kdyby byl škaredý,“ směje se při otázce, v čem vidí krásu koní.

Jenom zmizí Zorro ze scény, vyhlašují pořadatelé výsledky dětské keramické soutěže.

PANSTVO V ZAHRADĚ

Na pěšinkách v zámecké zahradě mohou turisté mezi tím sledovat načančané panstvo. Krásné šaty z pozdně renesanční doby Biedermaeier jsou skvostné. Leč do letní výhně naprosto nepraktické. „Je to náročnější, protože je velké teplo. Pomáhají vějíře, ale pánové docela trpí. Mají košile, vesty a žakety. Takto se chodilo na vycházky za doby císařovny Sisi,“ říká Ivana Hrdličková ze Spolku panstva na tvrzi Žíželeves. Korzující panstvo v neděli doprovází herečku Míšu Kuklovou a Tomáše Magnuska co by krále na rytířský turnaj.

Při putování Panskou zahradou vytráví. Ve stáncích nechybí tradiční klobásy nebo grilované maso. Ale dlouhá fronta se stojí na obyčejný chleba. Přímo na místě ho do pece sází členové ze Spolku archaických nadšenců ze Sebranic u Litomyšle. Na dračku jdou i povidlové a tvarohové buchty. „Snažíme se lidem přiblížit zapomenutá řemesla, která dříve byla běžná. Kromě pečení chleba máme kurzy na pletení ošatek ze slámy, řezbářství, drátenictví nebo barvení hedvábí či zpracování lnu. Pro lidi je velmi atraktivní a také poučné vidět vše naživo, než si o tom číst nebo vidět v televizi,“ říká jeden ze členů spolku Matěj Kmošek.

Že šikovní řemeslníci ještě nevymřeli, dokazuje Jiří Danzinger z Olešnice, který se věnuje modrotisku. Barvení a tisk plátna má v jeho rodině tradici několika generací. Barvířem byl již jeho pradědeček a stejně tak i dědeček a otec. Rodinná dílna je připomínána již v polovině 19. století. V sobotu přebírá na Svátcích řemesel od zástupců Jihomoravského kraje ocenění Mistra tradiční rukodělné výroby.