Při diskuzi na facebookovém profilu veřejné skupiny Břeclaváci na to upozornila například žena, která se podepsala jako Miroslava Garčicová. „Myslím si, že pokud paní doktorka dělá v Česku, tak by s námi měla komunikovat v češtině. Náš člověk, když jde do světa za prací, musí taky umět jazyk země, do které jde. Naštěstí jsem generace, která slovenštinu zažila, ale ti mladší jí nejsou povinni rozumět," uvedla pisatelka, která si stěžovala na poměry na interně.

13,66  procent zaměstnanců Nemocnice Břeclav představují cizinci. Celkem 4,7 procenta tvoří lékaři, ať už ze Slovenska nebo dalších zemí.

Cizinci tvoří podle mluvčí nemocnice Radomíry Schweitzerové téměř čtrnáct procent zaměstnanců. Necelých pět procent z nich jsou lékaři. Jaký podíl patří konkrétně Slovákům, Schweitzerová odmítla sdělit.

Podle ředitelky břeclavské nemocnice Janky Bambasové upozorňují uchazeče ze Slovenska už při uzavírání pracovního poměru na nezbytnost používání českého jazyka při komunikaci s pacienty. „Musí mluvit tak, aby byl pacient srozumitelně informovaný o svém zdravotním stavu. Stejně tak o navržené léčbě a všech jejích změnách," sdělila Bambasová.

Žádné striktní vyžadování mluvené češtiny ale v břeclavské nemocnici zjevně nefunguje. Přednost má odbornost. Pokud pacient lékaři či sestře nerozumí, má se podle ředitelky ozvat. „Nejlepší je upozornit vedoucího pracovníka příslušného oddělení. Předejde se tak případnému nedorozumění," doporučila Bambasová.

Že mohou mít zejména mladší ročníky s porozuměním sdělení ve slovenském jazyce problém, potvrzuje například devatenáctiletý Jakub Osička z Velkých Bílovic. „Když se dívám na slovenskou televizi, tak některým slovům ve slovenštině nerozumím. Ale celkově děj filmu pochopím," reagoval.

Pokud by na slovenštinu narazil při pobytu v okresní nemocnici, nedělal by z toho až takovou vědu. „Kdyby se jednalo o nějakou diagnózu, které bych nerozuměl, nechal bych si ji prostě vysvětlit," uvažoval Osička nahlas.

LENKA NEJEDLÍKOVÁ