Upravovat stavby a měnit při tom jejich funkce je obvyklé. „Rekonverze je v architektuře běžná disciplína a je rozhodně víc žádoucí než chátrání či demolice," uvedla brněnská historička architektury Šárka Svobodová. Podle ní každá stavba, která ve městě vznikne, tvoří stopu své doby. „Přikláním se k tomu, aby se tato historická paměť nemazala. Stavby se ale musí vyvíjet," doplnila Svobodová.

Svobodnější tvorba

Podle odborníka na architekturu Rostislava Koryčánka bylo navrhování domů za minulého režimu paradoxně mnohem svobodnější než dnes. „Architekt nemusel komunikovat s tolika orgány a vyhlášky nebyly tak přísné. Pokud měl zastání u některého tajemníka, měl práci mnohem jednodušší," připomněl Koryčánek.

Ačkoli některé úpravy, jako například nástavba bývalého sekretariátu Krajského výboru KSČ v Brně, odborníci hodnotí spíš odmítavě, neplatí to pro veškerou socialistickou výstavbu. „Například Bílý dům v Brně je z architektonického hlediska mimořádně cenný," sdělila Svobodová.

Budovu v centru Brna navrhli architekti Miroslav Spurný a František Jakubec. „Spurný vycházel z práce brazilského architekta Oscara Niemeyera, autora sídla komunistické strany v Paříži," vysvětlila Svobodová.

Ne vždy ale komunistická výstavba respektovala minulost. Včetně té vlastní. „Kvůli stavbě výstavního sídla Okresního výboru KSČ v Hodoníně museli nejdřív zbourat činžovní dům a budovu, kde byla vývařovna pro hodonínské základní školy a ještě dřív restaurace Zlatý kříž," přiblížil hodonínský historik a městský kronikář Jiří Mráka. Právě v restauraci založila levicová frakce v březnu 1921 jednu z prvních komunistických buněk v českých zemích.

Příkladem zásadní změny funkce stavby je porevoluční vývoj břeclavského okresního výboru KSČ. V přízemí se dnes nachází restaurace Pipi Gril a také exekutorský úřad. Součástí je také sál. „V tuto chvíli slouží spíš pro různé přednášky, šachové turnaje, setkání tam mívají důchodci," nastínil tajemník břeclavské radnice Zdeněk Opálka. Změna potkala nejen budovy, ale také sochy. Místo busty Klementa Gottwalda stojí nyní na místě skulptura papouška.

Přeměna budovy zatížené problematickou politickou minulostí je pro architekty výzva. „Ta doba neznamenala v architektonické či urbanistické tvorbě pauzu," dodala Svobodová. Podle ní od konce padesátých let bylo směřování naší architektury plně v souladu s evropským či světovým vývojem. Tehdejší tvůrci vycházeli z funkcionalistické tradice svých učitelů a tvorbou přispívali k aktuálním trendům.