Ten přitom v současné době nabízí nejvíce možností za uplynulá léta. Nezaměstnanost klesla na minimum.

Strakův příběh se začal odvíjet těsně po střední škole. Na břeclavském gymnáziu odmaturoval s výborným prospěchem, u přijímacích zkoušek na ekonomii však nepochodil. A tak se zapsal do kurzu cukrářství. „Celkem rychle jsem pak dostal místo v jedné z břeclavských cukráren. „Když jsem ale viděl, že dezerty nepřipravují poctivě podomácky, nechtěl jsem se tam trápit. Vydržel jsem jeden krásný den a rozloučil se," popisuje začátek své poutě.

Brzy nato poznali Straku také v lakýrně. „Dělal jsem manuální práci a byl celkem spokojený, protože jsem přitom nemusel nad ničím přemýšlet. Po nějaké době už mě ale začal ten všudypřítomný pach vadit a nechtěl jsem se nechat otrávit v tak mladém věku," vykládá s úsměvem.

Ačkoliv někteří tvrdí, že najít práci je v současnosti složité, Straka na podobný problém nenarazil. „Vždyť v době, kdy jsem dal výpověď v lakýrně, jsem už začínal dělat ve skladu zámeckého pivovaru. Následně jsem dokonce povýšil a rovnou jsem mok stáčel. Jaká to ironie, když jsem sám pivo nikdy nepil. Co by jiní dali za to, aby mu mohli být tak blízko!" glosuje další část své cesty.

Naposledy ho vítr zavál do kartografického průmyslu. „Ve zkratce pracuji pro firmu, která vyrábí autoatlasy či mapy pro cyklisty. Objíždím restaurace nebo hotely a nabízím jim prezentaci v naší turistické aplikaci. Je to zase něco trochu jiného, což beru velmi pozitivně," srší z něj radost z nového místa.

Někteří zaměstnavatelé se už teď možná třesou, kde se nezkrotný nadšenec objeví příště.

DAVID BALÁŠ