Kliknutím zvětšíte„Na dno propasti Absolon tehdy sestoupil po provazovém žebříku se třemi kolegy. Bratry Vališovými a lékárníkem Domečkou. Byli jištěni lanem a pásy. Absolon byl po sestupu zklamaný. Rozmanitost bezobratlých jeskynních živočichů byla totiž na dně propasti slabá. Prozkoumal tedy alespoň zběžně jeskyní prostory, které ze dna propasti vybíhaly. Výprava trvala asi jen osm devět hodin,“ řekl Deníku speleolog Petr Zajíček, který nedávno s kolektivem autorů vydal knihu Karel Absolon, objevitel, manažer, vědec.
Podle Zajíčka se málo ví, že Absolon byl výjimečný právě i v oboru zoologie. Zvláště při výzkumu bezobratlých živočichů. Další výpravu na dno Macochy zorganizoval o dva roky později a trvala několik dní. Kromě badatelů se jí zúčastnil například také známý malíř Otakar Kubín, který v této lokalitě namaloval několik obrazů. „Byla to opravdu velká výprava. A také se tam vypilo velké množství francouzského koňaku. V podstatě ale Absolona nastartovala k dalšímu bádání v této oblasti a Pustém žlebu, které vyústilo v roce 1909 objevem Punkevních jeskyní,“ dodal Zajíček.
Macochu dřív lidé nazývali jednoduše Propast. Jméno získala podle pověsti, kterou jako první zaznamenal v roce 1793 historik František Josef Schwoy. Tamní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synem. Oženil se znovu, ale jeho nová žena dítě nenáviděla. Jednou ho vylákala do lesa k propasti a shodila dolů. Chlapec se ale zachytil pod okrajem propasti, kde ho vesničané našli a vytáhli. Když zjistili, jak se události seběhly, svrhli do propasti macechu.
Ročně 200 tisíc turistů
Nejznámější propast Moravského krasu je součást národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy. „Patří k nejmohutnějším ve střední Evropě. Hloubka suché části je 138 a půl metru. Celková hloubka, do které se počítá také hloubka Dolního jezírka na dně propasti, činí 189 a půl metru. Fascinující jsou především rozměry půdorysné, 174 krát 76 metrů,“ popsal útvar Zajíček, který pracuje ve Správě jeskyní České republiky.
První historicky doložený sestup na dno propasti podnikl z místa dnešního Dolního můstku brněnský minorita Lazar Schopper. Další badatelé po něm zkoumali dno v osmnáctém i devatenáctém století. Právě Karel Absolon propojil v roce 1914 propast Macochu s Punkevními jeskyněmi. Umožnil návštěvníkům dojít až na dno. V roce 1933 spojil propast i vodní cestou k vývěru Punkvy, a tak jeskyně a Macochu zpřístupnil v podobě, jak ji známe dnes. Suchou nohou na dno Macochy a odtamtud zpět na lodičkách po ponorné řece Punkvě.
Ročně se tam na lodičkách sveze kolem dvou set tisíc turistů. Letos v březnu uplynulo přesně sto let od první plavby. Tehdy však ještě vedla jen na zlomku současné trasy, která dostala finální podobu v roce 1933. „Punkevní jeskyně v Moravském krasu jsme navštívili několikrát s vnoučaty. Byli jsme tam v posledních deseti letech se všemi, jak postupně odrůstali. Plavba na lodičkách po říčce Punkvě je krásné pohádkové dobrodružství. Při každé návštěvě jsme se dozvěděli něco nového,“ uvedl Libor Procházka z Klobouček na Vyškovsku.
První prohlídka Punkevních jeskyní spojená s vodní plavbou se podle dobových záznamů uskutečnila 30. března 1921. V provozu byly tehdy čtyři lodě se šestnácti místy. „Turisté nastoupili na přístavišti u vývěru Punkvy, kde se dnes vystupuje. Projeli část plavby a prohlédli si suchou nohou Masarykův dóm. Po vodě to bylo asi sto padesát metrů,“ upřesnil Zajíček.
JAN CHARVÁT
ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI
1
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
