Svou kraslici si poznám, říká malérečka. Nejraději má Havla s koulí na noze

Jednu, kterou má nejraději, vytvořil před Velikonocemi roku 1989 její již nežijící manžel. Sběratelka jí říká Havel. „Kraslice Havel je z kachního vejce a je udělaná jako vězení. Je na ní muž s koulí na noze. Ve své skořápce, udělané jako cela, má okýnko i mříž. Vznikla v době, kdy byl Václav Havel zavřený ve vězení. Nejdříve byla jen pro oči členů rodiny, později jsme ji i vystavovali. Tu mám opravdu nejraději. Jednak je to památka na manžela a jednak je to jakási vizionářská kraslice,“ říká členka Asociace malířek a malířů kraslic České republiky Filová.

Filová: Kraslicemi jsem posedlá

Sběratelka má doma na sto padesát kraslic od malinkých, dvoucentimetrových andulčích až po dvaceticentimetrové pštrosí. „Jsou zdobené různými technikami. Od škrabaných, přes drátkované, slaměné, háčkované, batikované, reliéfní, po perforované či dnes moderní vrtané. Osobně mám nejraději batiku a reliéf. Bohužel se nedá dělat ve velkém. Jsou špatné barvy, a když se objeví flíček, dávám tam obvykle kytičku,“ popisuje Filová.

Sběratelka zdůrazňuje, že kraslice celý život spíš vyráběla, než sbírala. „Při té příležitosti zajímavé kraslice sbírám,“ naznačuje malérečka.

Poprvé se ke kraslicím dostala, když byla před sedmačtyřiceti lety s tehdy malým synkem na koledě. „Byla jsem u kolegyně a ona měla krásná batikovaná vajíčka. Moc se mi to líbilo, tak jsem zjišťovala, jak se dělají a od té doby se kraslicím věnuji,“ vzpomíná Filová.

Velikonoční pivní speciály? Zelené, červené i s rozpuštěným čokoládovým zajíčkem

Kraslice v minulosti prodávala do celého světa. „Putovaly do Německa, Rakouska, Polska ale třeba i do Ameriky. Dělalo mi radost, že mohu šířit naši kulturu někam dál,“ naznačuje Filová.

Malérečka si kvůli chybějícím tradicím na Znojemsku vytvořila vlastní styl. „Hodně jsem o kraslicích nastudovala. Vím, že hanácké kraslice jsou se slámou, jihočeské jsou červenobílé, obojí jsem zkusila. Nakonec jsem si vyšlapala vlastní cestičku a skončila u vlastních mustrů a techniky. Když někam přijdu na výstavu kraslic, to svoje poznám na sto honů,“ směje se malérečka.

Dnes už dělá kraslice jen pro kamarády z přátelství. „Před Velikonoci mám vždycky tolik kamarádů… Dělám asi sto barevných a padesát bílých, kačeních z Vrbovce, do kterých vrtám dekory malými vrtáčky. Etnografové sice kvůli nim zpočátku řvali, že to není tradiční kraslice. Ale já říkám: každá tradice někdy musela vzniknout,“ uzavírá Filová.

Připoutání kamaráda v bunkru? Čtyři roky, potvrdil verdikt vrchní soud