„Cílem kurzu je seznámit jeho účastníky s nebezpečími, které je můžou potkat v nejrůznějších oblastech válečných konfliktů. Zároveň je má naučit, jak se v těchto extrémních situacích zachránit," vysvětluje Daniela Hölzelová z odboru komunikace ministerstva obrany. Resort kurz organizuje ve spolupráci s Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií Vyškov.

Těžké podmínky

Osm vyhrocených dní absolvuje čtrnáct lidí. Pokud vydrží. „Podmínky mají co nejvíc simulovat reálnou situaci v zemi, kde se válčí. Takže jsou velmi tvrdé. Například dnes mají účastníci rozdělení do tří skupin ujít asi dvanáct a půl kilometru v plné výstroji a s balistickou ochranou, přičemž je čeká řešení rizikové situace na čtyřech stanovištích. S ohledem na to, jak si vedli dosud, lze předpokládat, že asi jeden z nich dnes odpadne," podotýká velitel kurzu praporčík Martin Beneš.

Nejde však o to, aby se lidem, z nichž někteří jsou zvyklí skoro jen na klidnou práci v kanceláři, podlomila sebedůvěra, nebo aby se snad cítili ponížení. Všechno, co prožijí v Březině, je může potkat i tam, kam se chystají.

A na to se musí připravit. Nedostatečná fyzička nakonec není tím, co jim dělá největší problém. „Spíš nemají potřebnou osobní disciplínu a dělá jim problém práce v týmu. Třeba včera měli za úkol transportovat nemocného na pět set metrů. Za hodinu to zvládli, pak ale zjistili, že na původním místě nechali nějaké věci," udává Beneš příklad.

Okolím zní výbuchy. Neuběhne ani minuta bez toho, aby nějaký nepročísl vzduch. Do neděle byl přitom poměrně klid: to se ještě kurz skládal především z přednášek a cvičení ve srubovém táboře. Účastníci se učili zacházet s rádiem, orientovat se podle mapy, správně reagovat při minovém nebezpečí. Mimo jiné.

V úterý se jde do praxe: autonehoda a v ní tři zraněné ženy. Klakson auta troubí jak splašený, ozývají se výkřiky o pomoc. Čtyřčlenná skupina se blíží a vidí kouř stoupající z dýmovnice.

Jenže… Uběhne drahná doba a nic se neděje. Novináři a humanitární pracovníci mezi sebou diskutují. A pak se otočí a pokračují v cestě. Pravděpodobně mají nečekanou situaci za léčku. „Z pozice instruktorů se snažíme prakticky do ničeho nezasahovat. Nejde o to, řídit jejich kroky, aby udělali přesně to a ono. Mají prostor pro volbu: jsou postavení před situaci a musí ji sami vyhodnotit," přibližuje Beneš. Tuhle nicméně dotyčná skupina hrubě nezvládla. Certifikát, který jim umožní na zahraničí misi vyjet, je s velkou pravděpodobnos­tí mine.

Další pětice se už ale zachovává podle očekávání. Pustí se do ošetřování raněných, komunikují s nimi. Nakonec z blízkého domu zavolají záchrannou službu.

Všichni jsou silně vyčerpaní. Kurzu si však cení. „Jsem ekonom a do problémových zemí jezdím jako administrativní pracovník. Byl jsem tam zvyklý na to, že kolikrát nevím, co přesně mám dělat. Tenhle kurz je výborný. Jsou s námi opravdoví profesionálové, kteří nás naučí, jak se chovat v krizové situaci," říká jeden z účastníků. Dál stihne už jen poznamenat, že poslední noc spal asi jeden a půl hodiny, a pak už ho kolegové táhnou pryč.

Odpočinek je skutečně něco, čeho se jim nyní moc nedostává. „První den to bylo mírné, měli na spánek asi tři a půl hodiny. Další už jen něco přes dvě a půl. Spánkový deficit je obrovský, i na něj je ale třeba si zvyknout. Než odjedou, budou mít den na zotavenou. V současném stavu stejně nemůžou sednout za volant," uzavírá velitel kurzu.