„Stěžovatelka podáním určovací žaloby zjevně sleduje obnovení vlastnického práva svého právního předchůdce, a to v situaci, kdy předmětné nemovitosti nabyl stát ještě před rozhodným obdobím, což lze za daných okolností kvalifikovat jako obcházení restitučních předpisů, kterýžto postup soudní ochrany nepožívá," stojí v usnesení Ústavního soudu.

Mikulovský starosta Rostislav Koštial od svých právníků zatím žádné informace o rozhodnutí Ústavního soudu nedostal. „Zatím nemám k dispozici žádné podklady, proto se v tomto smyslu nechci vyjadřovat. Nicméně platí, že jsme přesvědčení o svém právu na veškerý majetek. Jedinou pochybnost jsme měli v souvislosti s Dietrichštejnskou hrobkou,“ uvedl Koštial.

O tom, komu vlastně připadne hrobka, by měl nyní rozhodnout Nejvyšší soud.

Rod Dietrichštejnů o své majetky přišel na základě Benešových dekretů z roku 1946. Na mikulovském zámku sídlil od šestnáctého století a patřil mu rozsáhlý majetek v kraji. Všechny pozemky a stavby mu hned po válce zabavil stát s odkazem na vazby k nacistům. Argumentoval tím, že otec žalobkyně Alexandr byl členem Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Dietrichštejn proti zabavení majetku aktivně nevystupoval.

Jeho dcera Mercedes už v minulosti žádala vydání mikulovského zámku, Kozího hrádku a dalšího vlastnictví po státu. U břeclavského okresního soudu neuspěla. Odvolala se ke Krajskému soudu v Brně, který jí také nevyhověl. Pak vznesla nárok i na majetek Mikulova.