Překvapilo vás něco při zhlédnutí násilného videa z Tvrdonic, například co se týká surovosti či přihlížení události dalšími školáky?

Ano, ta surovost, jak říkáte. A také jak tomuhle děti přihlížejí a natáčejí to, což ale není ojedinělý jev. Je to hrozné. I když se u tohoto případu na mě obrátila i televize, tak se školou nesouvisí. Škola totiž za to, co děti provádějí ve svém volném čase, nezodpovídá. Zodpovídají za to rodiče, a to včetně toho, kde a jak jejich děti volný čas tráví.

Škola tak žáky ani nemůže potrestat, protože se to v ní nestalo. Prostřednictvím preventivního programu jim může jen říct například to, jak se mají chovat a co je násilí. Navíc tento případ řeší policisté, což je dobře. A nevím, jestli se tím už zabývá i orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Dokáží policisté pak třeba i lépe ukázat viníkům, kde všude pochybili? Kde vidíte největší přínos toho, že případ policisté vyšetřují, případně že se bude moci dostat až k soudu?

Jde o projevy násilí a o zásah do osobnosti člověka. Policie teď vyšetří, proč se to stalo, příčinu a případně budou potrestaní viníci. I když vzhledem k tomu, že jde o nezletilé, bude mnohem složitější jim udělit nějaký trest. Hlavně tady jde o odpovědnost rodičů, jejichž povinností je výchova a vzdělávání. Takže by především měli nést následky zákonní zástupci.

DÁLE SE DOČTETE:

  • Jak měli žáci na videu správně postupovat
  • S čím se na školského ombudsmana obracejí stěžovatelé ohledně šikany
  • Jaké konkrétní případy řešil

Když se vrátím zpátky k videu, jak správně měli žáci postupovat, když viděli, co se na hřišti děje?

Zaprvé to neměli natáčet. Pokud už to natáčí, tak jen z toho důvodu, aby zdokumentovali, že se děje něco špatného. Dále tady měla zaznít na útočníky výzva, která by je odradila od jejich jednání, například: Nech toho! Co to děláš?! Naopak nejhorší bylo, že přihlížející jen dál koukali. Bohužel toto se stává i u dospělých, když dochází k násilí na ulici, tak jdou dál.

Pokud se přesunu do areálu školy, co nejčastěji řešíte, co se týká šikany? S čím se na vás stěžovatelé nejčastěji obrací?

Šikana ve škole má spoustu podob. Za loňský školní rok šikana mezi žáky zabírala pět procent z toho, co jsem řešil. Tedy řešil jsem zhruba sto padesát případů.

Obvykle řeším ty případy, u nichž si někdo stěžuje a už neví jak dál. Nejdřív totiž šikanu řeší škola, zřizovatel a tak dál. A když se nemá stěžovatel na koho obrátit a myslí si, že je poškozovaný, tak se obrátí na mě.

Za šest let, kdy jsem ve funkci, tak se v šetření šikany udělal ve školách obrovský kus práce. Počáteční stádia už školy ve většině případů umí řešit. Pokud se ale neodhalí, nevyřeší a přeroste to až do třetího či čtvrtého stupně šikany, tak už to škola sama nezvládne. To už se do případu musejí vložit odborníci a třeba i policie.

Setkáváte se v poslední době s něčím specifickým nebo s něčím, co se k vám dostává častěji?

Častěji se ke mně dostává kyberšikana. Ta ale často vzniká i z blbosti nebo nějaké hry. Například když někdo natočí druhého v nějaké choulostivé situaci a pak video zveřejní na sociální sítě, kde se u něj objeví řada komentářů. Pak si teprve autor uvědomí, že to dělat neměl, že je to vlastně šikana.

Před rokem jsem tak řešil i případ dvou nejlepších kamarádek, kdy jedna natočila druhou, jak se převléká do pyžama. Pak to vložila na sociální sítě a spustila tak vlnu různých reakcí. Tady nastává i úloha pro školy, aby žákům vysvětlily, co všechno se může stát.