Důvod její návštěvy je prostý. Parádu bude v sobotu i se svou kolegyní dieselovou lokomotivou číslo 735.007 zvanou Pilštyk dělat kvůli oslavám sto osmdesátého výročí založení trati mezi Brnem a Břeclaví. "Parní lokomotivy začaly jezdit v devatenáctém století v Anglii, a to podstatně dřív než u nás. I zde ale vznikla potřeba dopravovat zboží rychleji a ekonomičtěji, takže také začaly vznikat parostrojní železnice. První z nich byla severní dráha Císaře Ferdinanda, jejíž výročí dnes slavíme. Železnice byla určená k přepravě nákladů, především uhlí a soli. Hlavním akcionářem byl baron Rothschild, který vlastnil v Ostravě uhelné doly," připomíná historii Pavel Hanzák ze spolku Lokomotivní depo Olomouc.

První úsek z Vídně se podle něj otevřel v roce 1837. "V Břeclavi byly problémy kvůli Dyji, která se rozvodňovala, ale i tam železnice v roce 1839 dospěla a tam se také rozdělila. Hlavní dopravní proud směřoval směrem k Ostravě. První odbočka byla z Břeclavi do Brna. Právě tam přijel první vlak v roce 1839. O dva roky později v září přijel do Přerova a o měsíc později dospěl i do Olomouce, kde byla podstatně větší sláva, protože tam sídlil arcibiskup. Směrem na Ostravu skončila v Lipníku, protože došly peníze," doplnil výčet Hanzák s tím, že prodloužení do Ostravy a Haliče, kde se nacházely solné doly, přišlo až kolem roku 1850.

Právě členové spolku Lokomotivní depo Olomouc obě lokomotivy spolu s několika vagony na cestu připravili a starají se o dobrý chod strojů. Rosničku musí obsluhovat dva lidé, strojvedoucí a topič. Druhý z mužů musí přikládat do kotle, aby mohla pára stroj pohánět. Kromě uhlí je potřeba i dostatek vody. Vodojem má v Rosničce objem třináct kubíků. "Na uhlí dojedeme něco kolem dvou set kilometrů, horší je to s vodou. Na rovné trati je dojezd přibližně padesát kilometrů s tím, že si musíme domluvit většinou hasiče, kteří nám v zastávce dodávají vodu. Po určitých kilometrech musíme pravidelně mazat, prohlížet mašinu, chce to větší kontrolu, už máme takové zažité věci na co si dávat pozor," vysvětluje Pavel Chudík mladší, který se pro dnešní den ujal role topiče.

I když má do odjezdu na Zaječí asi padesát minut čas, příliš se nezastaví.

Času ale využívají desítky lidí, kteří si přišli ojedinělou podívanou prohlédnout. Své ratolesti vysazují na parostroj a fotí je. Tříletý Sebastian zatím se zatajeným dechem poslouchá tatínka Romana Machače. "Vepředu je malý parní stroj, který vytváří tlak pro brzdový systém, když mašina stojí," ukazuje otec, fanda lokomotiv na část Rosničky a směje se. "Ale jo, malého to baví, i když je víc na traktory," říká.

I jim se ale krátí čas na to, prohlédnout si krasavici vyrobenou v roce 1956, která vezla Nikitu Sergejeviče Chruščova na jednání s Kennedym do Vídně. Rosnička je majetkem Národního technického muzea a je to národní kulturní památka, která však stále může jet rychlostí devadesát kilometrů v hodině. "Je to jeden ze dvou prototypů, které byly vyrobené, dochovala se jen Rosnička. K sériové výrobě vůbec nedošlo, protože se začaly vyrábět lokomotivy motorové a elektrické. Ukončení parního provozu nastalo v roce devatenáct set osmdesát, " říká Pavel Chudík. Mezitím však dostává pokyn k tomu, co je potřeba ještě udělat.

Z komína se zvedná černý kouř. Je to známka toho, že lokomotiva je připravená k odjezdu. Děti mávají, tatínci fotí a natáčejí. Vše opět zahalila mlha. Pohledy některých lidí ještě směřují za zeleno-černou kráskou. Ostatní se přesunují k Legiovlaku, který v Hodoníně staví už několik dní. A jdou se ponořit do života a osudů legionářů.

ZUZANA ČERNÁ