Tisíce plastových malovaných vajíček a stovky dětí s rodiči, které se je snaží najít. Tak to v sobotu vypadá v lese a na hřišti mezi brněnským Pavilonem Anthropos v Pisárkách a lanovým centrem Jungle Park.

Teple zabalení návštěvníci se brodí bahnitou půdou a snaží se děti nalákat na velikonoční náladu. „Než začne samotné hledaní vajíček, mohou si děti uplést pomlázku, házet s rodiči vejcem, nebo se něco naučit v lesním koutku," vysvětluje organizátorka Daniela Schön.

Pak už konečně přichází na řadu samotné hledání ukrytých kraslic. „Děti jsme podle věku rozdělili do tří kategorií a každá z nich hledá na jiném území. Chtěli jsme předejít tomu, aby ty větší mladším vše nevysbíraly," uvádí Schön.

Chci víc

Ani pětileté děti se ale nenechají zahanbit a na rozbahněné hřiště s barevnými vejci se po otevření brány bojovně rozbíhají. Některé hned zalitují, že nemají větší košíky. Asi šestiletá dívka pláče, protože nemůže pobrat tolik, kolik by chtěla. Otec jiného dítěte pohotově vybaluje svačinu ze sáčku, aby svému potomkovi pomohl s ukládáním.

Jiřina Nesvatbová s dcerou hon tolik neprožívají. „Nasbírali jsme osm vajec. Myslela jsem, že budou jedlá. Vařená nebo čokoládová. Plastová mě trochu zklamala," přemýšlí žena.

Rekord pokořen

V Silůvkách na Brněnsku se víc než o vejce zajímají o vrbové proutky. Pokoušejí se tam zlomit rekord v nejdelší pomlázce v České republice z osmi prutů. A podaří se jim to. Jejich výtvor měří bez jednoho centimetru sedm metrů.

Pletení jim trvá skoro celý den. „Pracovali jsme asi deset hodin. Z toho čtyři hodiny trvalo čištění nalezených proutků. Nejvíc nám ale dalo zabrat jejich hledání. Najezdili jsme při tom asi dvě stě kilometrů. Ty potřebné délky jsme našli nakonec v Letovicích na Blanensku a Svitavách," vysvětluje jeden z autorů rekordu Ondřej Elsner.

Naposledy musí vytvořit ještě koš nad rukojetí a je téměř hotovo. „Na mrskačku ještě přivážeme suvenýry, co jsme od děvčat dostali loni," usmívá se Elsner. Brzy je jasné proč. Na proutcích končí i několik podprsenek a jedny kalhotky.

Víno, nebo slivovice?

Až po osmé hodině ráno vyrážejí o velikonočním pondělí do ulic krojovaní koledníci ze strážnického folklorního souboru Danaj z Hodonínska. Nemohou nechat uschnout ani jedno děvče ze souboru.

Asi desítka mužů s sebou bere na cestu i housle a do kroku vyzpěvuje lidové písně. „Na trase máme dvacet až třicet děvčat. Je tedy možné, že je nestihneme všechny už dopoledne," vysvětluje vedoucí souboru Jiří Kaluža. Zvyk odpoledne polévat koledníky vodou se ale ve Strážníci nedrží. Nebojí se proto pokračovat v obchůzce i po obědě.

Každá návštěva zabere asi patnáct minut a má tradiční průběh. Muži nejdříve zazpívají před domem a žena pak vyjde ven s pálenkou nebo lahví vína v ruce. „Kdo jste ještě neměli, pojďte si dát. Chcete raději víno, nebo slivovici?" ptá se téměř každá z nich.

O malovaná vajíčka koledníci příliš nestojí. Každý z nich ale musí dostat na svou pomlázku mašli. A opět s písní na rtech se přesouvají k dalšímu domu. Muži se snaží pít po malých skleničkách. Ví, že jich mají před sebou ještě několik desítek.