Hlavním rysem voleb před rokem 1989 byla nesvoboda. „Nemohl jsem si vybrat koho volit. A dokonce jsem nemohl ani nevolit," vzpomíná Stanislav Pospíšil z Brna.

Lidé před listopadem nevolili strany, ale do uren házeli lístek se jménem kandidáta Národní fronty. Organizace zastřešující všechny státem uznávaná sdružení včetně komunistické, lidové a socialistické strany. „Byla plně v područí komunistické strany," upozornil politolog Stanislav Balík.

Lidé volili vždy po pěti letech, poslední volby byly v roce 1986. Volilo se zároveň do místních, okresních a krajských národních výborů, do sněmovny lidu, sněmovny národů a české národní rady.

„Systém byl většinový. Volil se tedy vždy jeden poslanec za určitý obvod. Kandidáta schvalovala Národní fronta. Podle zákona mohlo kandidovat teoreticky více lidí, ale v praxi se tak nedělo. Stejně tak nebyla povinná volební účast, ale byla vyžadovaná. Ke konci osmdesátých let byla vždy přes devětadevadesát a půl procenta," podotkl Balík.

Plenta pro úpravu volebního lístku ve volebních místnostech byla. „Kdo za ni ale šel, vyjádřil nesouhlas s režimem a vystavil se případné perzekuci," upozornil politolog. Ti, kteří se režimu vzepřeli a k volbám nešli, to měli špatné. „Jednou za mnou přišli až do bytu, abych šel volit. Řekl jsem jim, že mám volební právo, ne povinnost. Od té doby jsem nedostal možnost vyjet do zahraničí. Rozhodovali o tom totiž soudruzi v podniku," vzpomíná Jaroslav Beránek ze Znojma.

V této situaci většina lidí volila automaticky a bez zájmu o politiku. „Volby byly z donucení. Báli jsme se nechodit. V Bohunicích jsme měli domovního důvěrníka, který v pátek v půl osmé už zvonil a ptal se: vy nepůjdete volit? Tak jsme se sebrali a šli," krčil rameny Lubomír Strážnický z Brna.

Volby byly tak monotónní, že si na ně moc nepamatuje ani František Ondruš, který později zakládal v Hodoníně Občanské fórum. „Zřejmě jsem k volbám normálně chodil. Měl jsem totiž rodinu v zahraničí, takže jsem si toho moc dovolit nemohl," řekl Ondruš. Po roce 1989 byl naopak v euforii. „Byl jsem ve volební komisi v elektrárenském kulturním domě. Měl jsem připnutou placku Václava Havla a některý z příchozích komunistů mne obvinil, že propaguji kandidáta ve volební místnosti. Tak jsem vysvětloval, že tady nekandiduje," vzpomíná. V roce 1990 šlo k volbám přes 95 procent lidí. Podle politologů jak kvůli euforii, tak proto, že byli naučení.

Bývalý starosta Ivančic a nestranický poslanec za komunisty Vojtěch Adam vidí změnu poněkud jinak. „Před listopadem jsem k volbám chodil. Většinu kandidátů jsem znal, ale volbám nepřikládal velký význam. Bylo to spíše manifestační, ne ideální. Ale to není ani teď, kdy se vítězové voleb obcházejí při skládání koalic. Byl bych pro většinový systém a přímou volbu starostů," řekl Adam, který z komunistické strany vystoupil v roce 1992.