Své zkušenosti popisovala v rozhovoru pro Deník. „Chtěla jsem dokázat, že zvládnu úplně všechno,“ říká Vyškovanka.

Proč jste se vlastně přihlásila?

Přihlásila jsem se prakticky ze zvědavosti a spíše náhodou, když jsem na internetu narazila na nějakou reklamu. Zrovna vedle mě seděla moje dcera, se kterou jsme si o tom povídali, a na základě toho jsem se rozhodla. Chtěla jsem zjistit, jestli jsme tak silný člověk, za kterého se považuji, a jestli dokážu fungovat za vyhrocených situací a v uzavřeném prostoru. Také mě zajímalo, jestli mé tělo zvládne případný psychický nátlak. Chtěla jsem dále zjistit, jestli zvládnu být odloučená od rodiny i na Vánoce, protože jsem je skutečně prožila v domě Big Brothera. Chtěla jsem jít hlavně sama za sebe, což se mi podařilo.

Mohla byste popsat, jak vypadal výběr účastníků a v čem spočíval?

Prošla jsem třemi koly castingu. Jedno z nich bylo soukromé, kdy jsem se dostavila na sídlo televize Nova v Praze-Barrandově. Zahrnovalo to spoustu psychologických testů. Dále jsem jela do Bratislavy, kde byly kompletní zdravotní prohlídky. Pořadatelé dělali stovky psychologických testů, aby zjistili, že člověk, kterého tam pošlou, to zvládne a nezhroutí se při prvním kroku do domu. Bylo to obrovské martyrium, ale já jsem to vládla a jsem na sebe pyšná, že jsem se z těch x tisíc lidí dostala do šestnáctičlenného výběru.

Jaký to byl pocit, když celý dům neustále snímaly kamery?

V domě bylo celkem osmapadesát kamer. Ze začátku je pochopitelně vnímáte a zajímáte se o ně. Dokonce jsme je počítali, ale nemohli jsme to udělat přesně, protože další kamery jsou za každou prosklenou vitrínou.

Přestala jste to časem vnímat?

Časem otupíte a přijde vám to úplně normální, jako když máte obraz pověšený na zdi. Není to pak nic tak zásadního. Člověka samozřejmě občas napadá, že by něco neměl říkat, měli jsme totiž na krku mikrofony a všechno bylo slyšet.

Dostali jste nějaká místa, kde jste měli soukromí?

Kamery nebyly pouze na záchodě a ve sprchách. Jinak byly všude, navíc jsme měli stále na krku ten port s mikrofonem. Jak ale říkám, časem si člověk zvykne na všechno.

DÁLE SE DOČTETE:

  • Jak fungovaly vztahy mezi lidmi ve vile
  • Jak se účastníci dokázali přes den zabavit
  • Jak Petra Chelíková prožívala dlouhé odloučení od rodiny
  • Co jí tato zkušenost dala

Byla jste jednou ze šestnácti vybraných, jak jste se mezi lidmi ve skupině cítila?

Jsem na to pyšná, že jsem se mezi ně dostala. Zkusila jsem tak něco nového a cítila jsem se mezi nimi báječně. Musím v tomto složit poklonu produkci, protože vybrala skupinu zcela rozdílných lidí, kteří na různé situace reagují úplně jinak. Je to až neuvěřitelné, co se tam sešlo za rozdílné povahy. Byla jsem mezi nimi nejstarší, s čímž jsem tak trochu dopředu počítala. Komunikovala jsem se všemi, s nikým jsem neměla vyloženě problém. S některými lidmi jsem si tam tak nesedla skrz některé jejich názory, ale to je normální i ve všedním životě. Někteří ale byli moji oblíbení, představovali pro mě oporu. Byli to lidé, se kterými jsem plakala, když bylo ouzko, a se kterými jsem se smála, když jsme měli dobrou náladou.

Byl den v domě nějak organizovaný? Zasahovala produkce?

Mohu na to odpovědět alespoň okrajově. Každé ráno nás budila hudba. Museli jsme vstát, využít čas na snídani. Když byla výzva, produkce ji nachystala a my jsme ji podstoupili. Za celou dobu jsme ale v domě Big Brothera žádného člověka neviděli. Pouze jsme slyšeli hlas Big Brothera, který na nás mluvil, chválil nás, káral a volal nás do zpovědnice nebo do zásobárny.

Zatímco přijímali poslední podporu od své rodiny, vstupovali branou vyškovských kasáren do vojenského života.
Nováčci nastoupili do Vyškova k vojenskému výcviku. Začíná první letošní kurz

Dokázala jste se v domě přes den zabavit?

Ze začátku, když nás tam bylo hodně, třeba jedenáct, tak se to dá. Dělali jsme třeba taková setkání, kdy jsme si vyprávěli příběhy o každém z nás. Povídali jsme si o tom, kdo se kde narodil, proč se přihlásil, jaké jsou jeho úspěchy či neúspěchy a podobně. Pokud témata došla, řešili jsme třeba, co budeme vařit. Měli jsme i posilovnu nebo vyhřívaný bazén na plavání. Dělala jsem také zájemcům manikúru, to se týkalo i Standy, který Big Brothera nakonec vyhrál. Upravovala jsem obočí třeba Karolínce, ale i Vítkovi. Je to moje práce, ale byla to pro mě zábava.

Měla jste i okamžiky, kdy jste se nudila?

Zažívala jsem je, byla jsem ale přitom opatrná. Když si tam lehnete, tak nesmíte zavřít oči. Můžete totiž usnout, za což vám Big Brother srazí procenta z vašeho rozpočtu. Museli jsme tedy dodržovat určitá pravidla. Zároveň jsme ale dostali zprávu, že si Big Brother vyhrazuje právo na změnu pravidel. Bylo to tedy zajímavé.

Jak dlouho jste v domě byla?

V domě Big Brothera jako takovém jsem byla celkem sedm týdnů, ale protože se show točila v bulharské Sofii, letěla jsem tam týden před začátkem natáčení. Na hotelu jsme se ale jako soutěžící vůbec nepotkali. Každý jsme cestovali jiným letem, každý jiný čas a každý z jiného města.

Na ulici Karla Čapka uvízl muž v kontejneru na elektroodpad.
V kontejneru na elektroodpad uvízl muž ve Vyškově. Vyprostili ho hasiči

Nelitujete své účasti? Dalo vám to něco?

Rozhodně nelituji. Chtěla jsem dokázat, že zvládnu úplně všechno. V mém věku už věci nejsou jednoduché, tím myslím zvláště odloučení od rodiny. Stýskat se mi po ní začalo právě až v období před vánočními svátky. Držela jsem se statečně, sáhla jsem si až na dno. Nebylo to jednoduché po fyzické i psychické stránce. Jsem však pyšná i na svou rodinu, která mě podporovala. Musím zmínit i spoustu přátel, které jsem si v Big Brotherovi našla. I oni jsou už součástí mého já.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kvalita potravin na jižní Moravě a v Rakousku? Podívejte se na srovnání

Zdroj: Deník/Iva Haghofer