Byli v Nizozemsku, ve Francii, projeli Norsko, Anglii a Skotsko. A také Balkán. Nedávno se nadšenci vozů české značky vrátili z Finska. Tam cestovali za polární září ve dvou starých škodovkách. „Pořád říkám, že škodovky jsou na cestování nejlepší auta. Jenom musejí mít motor vzadu,“ usmívá se dvaatřicetiletý dobrodruh, který se živí jako automechanik.

Se škodovkami jste s partou přátel procestoval už kus Evropy. Proč jste tentokrát vyrazili do Finska?
Chtěli jsme vidět polární zář. V létě už jsme tam byli. Je tam nádherná příroda, ale moc komárů. Takže jsme si řekli, že se vypravíme za polární kruh v zimě. Věděli jsme, že to bude trošku extrém. Řadu lidí z naší komunity to odradilo. Někteří odpadli také kvůli práci, kde nedostali na dva týdny volno. Zůstali čtyři nadšenci s adrenalinem a dvě škodovky.

Byly tentokrát přípravy v něčem jiné než obvykle? Přece jen vás čekaly mrazivé teploty…
Soustředili jsme se na seřízení topení a teplé oblečení. Bylo nám jasné, že nám topení v autě moc nepomůže. Staré škodovky prostě nejsou stavěné do mrazů. Ve finále jsme byli rádi, že hřálo tak, že nám občas nenamrzala okna. Ale i tak bylo v kabině pod deset stupňů. Museli jsme jet navlečení a v čepicích.

JAN ČERNÝ

O něm: Dvaatřicetiletý Jan Černý bydlí v obci Žďár na Blanensku. Má dvě děti a je fanouškem aut značky Škoda. Jak upřesňuje, tak těch vozů, které mají motor vzadu. Živí se jako automechanik. S kamarády založili komunitu Stovkou sem a tam. S autem značky Škoda 100 z roku 1976 už navštívili Holandsko, Francii, Norsko, Anglii a Skotsko. A také Balkán. Letos se dvěma škodovkami projeli nadšenci Finsko.

Jak odpočívá: Podle jeho slov nemá na odpočinek příliš času. Volné chvíle se snaží trávit s rodinou. Nejvíce si odpočine právě na výpravách s partou Stovkou sem a tam.

Kde rád jí a pije: V hospůdce U Rouchalů.

Jakou jste měli trasu?
Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V plánu jsme měli najet do šesti tisíc kilometrů. Nedávali jsme si žádné body a místa, které musíme navštívit. Chtěli jsme se dostat za polární kruh. Cílem bylo stihnout trajekt do Helsinek tam i cestou zpět. Ostatní už bylo na volno.

Kde jste spali?
Kromě sněžného záhrabu jsme si vyzkoušeli všechny druhy nocování. Většinou jsme spali venku ve spacácích vedle aut. Teploty tam byly až k mínus pětatřiceti stupňům, ale to už jsme nocovali v chatě, kterou jsme měli pronajatou. Jeden z kamarádů spal v autě.

Stihli jste komplet naplánovanou trasu a vše, co jste chtěli?
Polární zář jsme viděli, i když slabě za oparem. Navštívili jsme také automobilové závody Arctic Rally, trajekt stihli tam i zpět. Takže super.

Jak se vám řídilo na finských silnicích?
Jízda na ledu a sněhu byl velký zážitek. Obrovská věc, co nás velmi mile překvapila, ale byli finští řidiči. Vůbec se nechovali agresivně, nevytvářeli nebezpečné situace a předvídali. Podle toho to tam na silnicích také vypadá. To se s provozem u nás nedá vůbec srovnat.

Na cestě jste museli také řešit řadu závad…
Porouchala se elektroinstalace. Shořela pojistka. U jednoho auta se v mrazu utrhl volant. Největší porucha však byla na staré stovce. Rozbilo se nám těsnění pod hlavou motoru.



Jak jste ho opravili?
V neděli večer jsme kontaktovali předsedu jednoho finského automotoklubu, který byl od nás asi devět set kilometrů daleko. Začal po členech klubu zjišťovat, kdo by mohl mít nové těsnění. Toho člověka našel a součástku nám poslali autobusem. Strašně se omlouvali, že to nestihli dodat ještě v pondělí. Náhradní těsnění dorazilo v úterý. Neuvěřitelné.

To tedy ano…
A to nebylo všechno. Sehnal nám přes dalšího člena klubu, který byl k nám nejblíž, vytápěnou garáž. Manželka toho pána nám dala ovládání od vrat, ať si to v klidu opravíme. Prostě masakr. Obrovská důvěra a snaha pomoci člověku v nouzi. Pro mě osobně to byl největší zážitek z celé cesty.

Stavěla vás po cestě policie?
Ano. A byl to tvrdý návrat do reality. Při cestě zpět se nám v Polsku rozsypal na staré stovce motor. Bohužel se to stalo na dálnici. Chtěli jsme auto dostat co nejrychleji pryč, tak ho druhé táhlo na laně. Tři sta metrů před sjezdem z dálnice nás stopla policejní hlídka. Dostali jsme flastr tři sta zlotých.

Prozradíte další plány vaší komunity Stovkou sem a tam?
Evropu už máme projetou skoro celou. Ale ještě nám chybí Španělsko a Portugalsko. To je poslední kousíček, pokud pominu Švýcarsko a menší státy. Je to otevřené.



Na výpravy po Evropě vám přispívá řada kamarádů…
Velkého sponzora nemáme. Pomáhají nám kamarádi. Bez nich bychom vyjeli také, ale každá koruna pomůže. Stokoruna jsou tři litry benzínu a toho propálíme hodně. Tím bych chtěl poděkovat všem, kteří nám fandí a podporují nás. Moc si toho vážíme.