Z domácích porážek má dodnes zážitky. Například, jak se díval dědovi pod ruky, když šlemoval střeva na jitrnice. „‚Proč je šlemuješ několikrát, proč to nestačí vypláchnout jednou?‘ ptal jsem se ho. ‚Aby byly co nejčistší, jinak bych jitrnice nejedl.‘ Za nějakou dobu jsem vytáhl z nějakého jelita kousek slámy. Děda už na to tehdy asi moc neviděl,“ zmínil Stávek.

Připomněl, že u večerních karet se pak probíraly věci, které se staly třeba před sto, dvěma sty lety. „Je škoda, že děti zabijačky znají už jen z vyprávění," litoval Stávek.

Podle etnografa Františka Synka byly zabijačky časté především v první polovině dvacátého století. „Možná do sedmdesátých let. Rodiny se snažily být maximálně soběstačné. V obchodech tolik různého zboží nebylo. Měly záhumenky, vytvořily si zásoby krmiv, jako jsou brambory, řepa, kukuřice. Když zpracovaly vepře, bylo maso na dalšího nejméně půl roku,“ připomněl.

Ústup této tradice souvisel se změnou zaměstnání, hlavně začátkem průmyslové výroby. „Lidé přestali být tolik závislí na vlastních polích a v dnešní době už vepře skoro nikdo nechová,“ doplnil etnograf.

Vesnické zabijačky:

Dříve mívali prase na vesnici skoro v každém domě, dnes už je skoro nikdo nechová.
Lidé si díky zabijačce udělali zásobu masa a jiných masných produktů na půl roku dopředu.
Z prasete pochází škvarky, ovar, tlačenka, jitrnice, jelita, bílá či černá polévka.
Nyní tradice téměř vymizela, lidem se ji snaží přiblížit alespoň pořadatelé zabijačkových hodů a jiných akcí.
Třeba v Němčičkách chtějí uspořádat Vinařskou zabijačku i letos, i když kvůli koronavirovým opatřením v omezené formě.

V Němčičkách nyní podle Stávka chová vepře tak jedna nebo dvě rodiny. „Lidé si dnes raději půlku prasete koupí a pak si udělají rychlou zabijačku,“ podotkl Stávek.

Tradici chtějí lidem přiblížit alespoň pořadatelé zabijačkových hodů a jiných akcí. Každý rok se koná v Němčičkách Vinařská zabijačka v areálu firmy Víno J. Stávek. Letos bude 13. února, i když současná koronavirová opatření akci příliš nepřejí. „Víme, že můžeme. Už to máme potvrzené z různých zdrojů. V nejhorším případě otevřeme jenom okénko a lidi na dvůr vůbec nepustíme. Očekáváme, že si letos spíše přijedou nakoupit. Budeme dělat asi třetinu výrobků,“ sdělil pořadatel Jan Stávek.

Na ovar, černou polévku nebo škvarky přicházely davy lidí. Dvůr hospodářského stavení býval plný. „Děda byl vinař, ale taky řezník. Tradici nechceme přerušit. Máme staré nářadí, kotle, prodlužujeme ji,“ uvedl.

Přihlížet poražení prasete je však i za normální situace vzhledem k zákonu nemožné. „S ohledem na prase, které má být poraženo šetrně a v souladu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání, by nemělo jít o žádné ‚divadlo‘,“ sdělil mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer.

Zvíře musí řezník porazit na jatkách, kde ho rozbourají po veterinární prohlídce.

Za porušení zákona hrozí pokuta. U jednotlivce až padesát tisíc korun, u podnikatele či firmy až jeden milion. „Pokud by dotyčný zvíře veřejně porážel bylo by to klasifikováno jako porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání," doplnil Majer.