„Připomeneme si, jak to ve Slavkově před víc než dvě stě lety vypadalo. Město tvoří zázemí bitvy, která se uskuteční za kopcem. Šikovaly se v něm vojska, přijížděli ranění i zajatci. Nejen je, ale i práci felčara lidé uvidí i dnes. Nebude chybět výcvik záloh, které postupně nastupovaly do bitev, ani ukázka kavalerie a jezdectva," vítá návštěvníky vedoucí spolupořádajícího spolku Accaballado Ivan Vystrčil.

Cedule musely pryč

Cílem pořadatelů je připravit náměstí tak, aby co nejvěrněji připomínalo rok 1805. Nikdo na něj tak nesmí autem, chybí i dopravní značky. „Vypadá v podstatě stejně jako tenkrát. Některé stavby na něm samozřejmě nebyly, ale například radnice je původní. A tak, jak před ní stojíme my, tak se nejspíš vojáci dívali na stejný obrázek," popisuje.

Město ovládá spojenecká, rusko-rakouská armáda. Vystrčil je jedním z mála, kdo se v modrém obleku vymyká v záplavě šedobílých a zelených uniforem. „Vystupuji jako špion, protože předpokládám, že naše statečná armáda navečer dorazí, aby město osvobodila od rakouských uzurpátorů. Byť jsou tady domácí," vysvětluje s úsměvem.

To už ale následuje čestná salva. Tak hlasitou střelbu asi málokdo čekal, což dokládají nejen doširoka otevřené oči přihlížejících, leckdo sebou i úlekem trhne. „Na zahájení jsme nebyli, máme kromě starších dětí i miminko, takže jsme raději počkali, až bude po střelbě. Vojáky už ale děti viděly. Byli jsme svědky nástupů i pochodů. Moc se jim líbili," je spokojený Tomáš Duda z Viničných Šumic.

Nic nepotvrzuje jeho slova lépe, než malý synek. „Normálně měli bubny!" zvolává nadšeně z tatínkova náručí.

Armády pokračují v přehlídce a někteří lidé se odebírají buď na kostýmované prohlídky konané v zámku Slavkov-Austerlitz nebo do zámecké zahrady, seznámit se s ležením ruských vojáků. Někteří jdou pěšky, ti, které bolí nohy, jedou. Žádným motorovým prostředkem, nýbrž stylově. Koňskými povozy.

Jak vojáci spali, když nebyli na válečném tažení? „Do bitvy si Rusové stany nenosili, nechávali je na hranicích říše. Tam byl tábor, kde se připravovali na to, než potáhnou na pochod. Vozy potom stany odvezly do místa, kde pluk přebýval a muži vyráželi jen s tím, co měli na sobě," vysvětluje velitel dělostřelecké jednotky Vít Odstrčil.

Autentičnost je dnes důležitá. Takže uniformovaní spí na slámě a jídlo si vaří v podmínkách, které mají. „I když teda snídani jsme si připravit nestihli. Ke slavkovskému zámku jsme se přesunuli na poslední chvíli, takže jsme si dali míchaná vajíčka od organizátorů. K obědu už ovšem na ohni vaříme boršč," chlubí se Odstrčil, který se rekonstrukcím věnuje dvacet let.

Část návštěvníků se už zanedlouho přesune do Tvarožné na ukázku boje spojeneckých a francouzských vojsk. „Možná vyrazíme i my. Uvidíme, jak se budou děti cítit, jestli se jim nebude chtít spát nebo jim nebude zima," váhá divák Duda.

Důležitá příprava

Té se návštěvníci brání různě, na hlavách mají čepice, na rukou rukavice a v nich svírají svařené víno na zahřátí. Podle vojáků je ovšem dnešní počasí k nezaplacení. A chladno jim prý nebylo ani v noci na slamníku. „Třeba já jsem se v půlce noci odkopával, protože mi bylo horko. Záleží, jak se kdo nachystá. Někdo spí ve spacáku, jiným stačí se jen přikrýt kabátem. Teď jsou příjemné teploty, tři roky zpátky panovalo jednu noc mínus šestnáct stupňů, a to už bylo znát," připouští teplokrevný Odstrčil.