Zaměřila se také na to, jak často si Brňané do restaurace na oběd ještě zajdou. Rozdíly mezi podniky panují rovněž v použitých surovinách. Cenově se pak liší v řádu až stovek korun.

Například Tereza Buchalová z Brna dřív do restaurace na oběd chodila pravidelně. Líbila se jí změna prostředí z pracovního na neformální a byla to pro ni příležitost popovídat si s kolegy. Dnes už tam zavítá jednou za čas. „Posledních pár let si už téměř každý den nosím oběd z domu. Přijde mi, že kvalita poledních menu šla v poslední době značně dolů, zatímco ceny šly nahoru. Na polední menu zajdu v průměru jednou za deset dní,“ uvedla Buchalová.

Když už na oběd jde, namísto klasické restaurace zvolí raději bistro. Lze se v něm chutně najíst a ceny jsou podle ní většinou příznivější. Za typické české obědové jídlo, jako je řízek s přílohou, by pak byla ochotná zaplatit do sto šedesáti korun.

Zdražují i nejlevnější

Data jí dávají za pravdu. Zdražování obědů se brněnským restauracím nevyhnulo, a to těm nejlevnějším ani nejdražším. Například v restauraci Dukát na Lesné naposledy zdražovali v říjnu o pět korun a zdražovat se chystají zase. Důvodem jsou suroviny. Cena jejich poledního menu v podobě oblíbeného tuzemského pokrmu přesto v Brně patří k těm nejpříznivějším.

Slavnostní otevření Šmoulové – Magický svět
VIDEO: Gargamelova past nebo šmoulí jazyk. Nahlédněte do šmoulí vesnice v Brně

Za gulášovou polévku a smažený kuřecí řízek s bramborovou kaší a okurkou strávník zaplatí sto devět korun. „Ceny už nelze udržet tak nízko, jak bychom chtěli, protože to, co se teď děje se zeleninou, není možné,“ postěžoval si jeden ze spolumajitelů Jiří Petrskovský. Na obědy k nim vzhledem k nízké ceně chodí stále dost lidí. Restaurace však podle něj zažila i lepší časy.

Cenou se proti odlivu zákazníků snaží bojovat i další brněnské restaurace. Například v Jídelně K2 na Cejlu za česnekovou polévku s krutony a holandský řízek s bramborovou kaší a okurkou člověk zaplatí sto sedmnáct korun. Podle majitelky Kateřiny Kotoulové je to právě nízká cena, která jim dostatek zákazníků zajišťuje. Tu tak kompenzují zejména počtem prodaných jídel.

Dálnice D52. Perná - státní hranice ČR/Rakousko
Prohra Vody z Tetčic: musí zaplatit za soud o dálnici D52 mezi Brnem a Vídní

Stejnou strategii pak volí pro svoji provozovnu Obědy Adam i její majitel Adam Paulec. Jídla sice pouze rozváží, i on však sází na nízké ceny. Za polední menu v podobě třeba i masového vývaru se zeleninou a nudlemi a smaženého kuřecího řízku se šťouchanými brambory si účtuje jednotnou částku sto patnáct korun. Jak sám ale říká, udržet cenu takhle nízko, je čím dál obtížnější. Příčinu vidí zejména ve zvýšení ceny energií a surovin.

„I tak nám někteří lidé říkají, že to máme drahé. Naší zákazníci slyší spíše na to, kolik co stojí. Musíme se tak lišit spíše cenou než kvalitou,“ sdělil Paulec, který od minulého roku zdražil o deset korun a zákazníků mu po novém roce ubylo.

Kolik sní, tolik zaplatí

Specifickým konceptem se proti snížení poptávky snaží bojovat Jiří Žák. V jeho samoobslužném bistru s názvem Naber si nelze dopředu říct, kolik lidé zaplatí. Oběd si totiž mohou nakombinovat podle chuti a podle toho pak také zaplatí. Cena jídla za sto gramů vychází na třicet korun a v nabídce jsou i řízečky. Jejich cena s přílohou se pak podle něj pohybuje v průměru okolo sto deseti korun.

Také on od minulého roku zdražil, a to o dvě koruny na sto gramů. Koncept restaurace mu však zákazníky udržel. „Nějaký odliv tam byl, ale zas přišli jiní, takže se to vyrovnalo. Připisujeme to tomu, že nemáme jednotnou cenu. Někdo je rád, že si může dát málo a zaplatit málo, někdo je naopak rád, že si může dát hodně a zaplatit víc mu nevadí,“ řekl Žák.

I za čtyři sta

Na druhé straně se pak v cenách poledního menu nachází restaurace Faircafe, Grandezza nebo Piazza. Za telecí řízek s vídeňským bramborovým salátem v nich člověk zaplatí od dvou do čtyř set korun. Polévka pak mnohdy v ceně není. Poslední zmíněná restaurace od minulého roku také zdražovala. Jenom energetické náklady se jí ztrojnásobily a provozovatelé zaznamenali i zvýšení cen surovin.

Podle manažerky Jarmily Molodovcové však Piazza o zákazníky nouzi nemá. Naopak. Zvýšení cen totiž podle ní šlo ruku v ruce s kvalitou. „Od minulého roku jsme udělali nový systém meníček. Podražili jsme, ale každý den máme na denním menu jedno jídlo za sto šedesát pět korun a vedle toho tam máme jídla, která jsou surovinově náročnější. Ty stojí jak kdy. Sto sedmdesát devět, sto devadesát pět, sto osmdesát pět. Když je to steak, tak i přes dvě stovky, ale to už je třeba losos nebo hovězí. Lidí nám chodí dost. Dokonce bych řekla, že ještě více. Tím, že se zdražilo, totiž můžeme použít lepší suroviny, kvalita šla nahoru a jídla jsou opravdu vynikající,“ uvedla.

Nejvyšší nárůst za dvacet let

Podle Jan Michelfeita ze společnosti Sodexo Benefity je růst průměrné útraty za oběd v České republice nejvyšší za poslední dvě desítky let. „Jde o bezprecedentní růst, který za uplynulých dvacet let nepamatujeme. Příčinou jsou rostoucí ceny surovin, nájmů, energií, ale i růst mezd doprovázený nedostatkem pracovních sil v gastro oboru. Obědy za loňský rok v podstatě zdražily o inflaci, byť ještě v létě to vypadalo, že se inflace do jejich cen celá nepromítne," sdělil Michelfeit.

A pokračoval. „Zatímco od začátku loňského roku se ceny meziměsíčně zvyšovaly maximálně o dvě koruny, v září přišel skok o více než pět korun. Zřejmě to souvisí s tím, že provozovatelé restaurací se po skončení prázdnin odvážili do konečných cen výrazněji promítnout své rostoucí náklady. Už jim totiž nic jiného nezbývalo. Někteří restauratéři se zdražováním v první polovině roku váhali, aby nepřišli o zákazníky – o to znatelnější cenový skok museli na podzim učinit."

Kamery v Brně zachytily muže, kterému se zalíbila plastová popelnice. Odložil si do ní kufr a svůj náklad si v ní táhl městem.
VIDEO: Kuriozita z Brna. Kufr si dal do popelnice a táhl ji městem, podívejte se

Ceny obědů přitom podle něj porostou i letos. Se zpomalujícím se tempem inflace by však zdražení mělo být pozvolnější. Nebezpečí pro restauratéry podle něj představuje to, že stále více strávníků už není ochotno zvyšující se ceny akceptovat. „Lidé logicky hledají způsoby, jak ušetřit, a je zřejmé, že si mnohem častěji vaří doma z nakoupených surovin,“ konstatuje Michelfeit.