Dvouletý Josef se potýkal s nízkým svalovým napětím a nedařilo se mu postavit se do vzpřímenějšího postoje. Jeho mamince proto lékaři doporučili hiporehabilitaci. Jinak řečeno jízdu na koních či ponících. „Jenže přišla pandemie a s ní i zákaz těchto služeb,“ říká Josefova maminka Renata.

Synovi ale podle ní čas na nápravu mu ubíhal. „Uvažovali jsme o tom, že bychom si koně kěkde pronajali jako spolumajitelé, ale nakonec na to nedošlo,“ dodává Renata.

Těžké časy

Podobně na tom byli i další pacienti využívající jízdu na koni jako prostředek rehabilitace. „Například uosob s neurologickým onemocněním absence pravidelného cvičení způsobila zastavení vývoje nebo i zhoršení pohybu,“ říká předsedkyně České hiporehabilitační společnosti Věra Lantelme-Faisan.

Omezení činnosti se ale dotklo i samotných středisek, když jim vyschnul jeden ze zdrojů příjmu. Musela přitom platit nejen personál či budovy, ale zajistit živobytí i zvířatům. „Hiporehabilitační kůň se nedá jen tak koupit a zkušených terapeutů, instruktorů a cvičitelů koní také není nadbytek,“ říká s tím, že střediska musela občas například sáhnout do rodinných zdrojů provozovatelů a sbírkami pomohli i klienti.

Nyní hiporehabilitační centra dohánějí zameškaný čas. Vedle svých dosavadních pacientů pak vytvořila i programy pro nové klienty. Lidi, kteří mají v důsledku prodělaného covidu nebo lockdownu psychické či fyzické potíže.

Dušnost i deprese

„U některých lidí přetrvávají dlouhodobé následky, mezi které patří zvýšená únava, dušnost, kašel, zhoršení fyzické kondice, svalová slabost, poruchy rovnováhy, poruchy poznávacích funkcí i přechodné psychické obtíže jako deprese, úzkosti,“ říká předsedkyně České hiporehabilitační společnosti s tím, střediska prošla školením, jak s pacienty jednat. „Kontakt s koněm je doplněn dalšími metodami, mezi které patří zejména relaxační techniky, respirační fyzioterapie, psychoterapie, sociálně terapeutické činnosti a krizová intervence,“ dodává.

Jako jedno z prvních se zapojilo středisko Bonanza Vendolí na Svitavsku. „ Proběhl jdvouvíkendový program s rodinami v nepříznivé sociální situaci, kdy jsme u dvou rodin řešili postcovidový syndrom,“ říká jeho jednatelka Lenka Buchtová.

U jedné z rodin byly například narušeny vzájemné vztahy, takže se do řešení situace zapojovali v rámci rehabilitace i sociální pracovníci. „Prostřednictvím hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi se odkryly potřeby dospělých i dětí, děti postupně začaly komunikovat a spolupracovat i s cizími dospělými a dalšími přítomnými dětmi,“ dodává Buchtová s tím, že mezi klienty patří vedle rodin i třídní kolektivy.