Netrpím přímo fobií z injekčních stříkaček, ale musím přiznat, že při pomyšlení, jak ocelová jehla zajíždí pod kůži a boří se do svalu, mi mimoděk naskakuje husí kůže. Největším překvapením na očkovací anabázi obestřené černými mraky pochybností a nejrůznějších dezinformačních strašáků tak bylo poznání, že dnes už jsou jehly tak tenké a zdravotníci natolik šikovní (anebo obojí zároveň), že samotný vpich vlastně vůbec neucítíte.

Naočkované rameno vám sice o sobě dá vědět o trochu později, ale v okamžiku vakcinace vás nezabolí ani jako štípnutí komára. Až jsem začal v žertu zdravotní sestru podezírat, že mě nenaočkovala vůbec… Se smíchem mi potvrdila, že překvapení z bezbolestnosti zákroku sdílelo mnoho lidí, kteří jí prošli pod rukama.

Informovaný souhlas

Před vchodem do rozlehlé auly budovy Kongresového centra na pražské Pankráci (na jeho provozu se podílí pražský magistrát, jeho organizace Metropolitní zdravotnický servis, soukromá zdravotnická skupina Medicon, pražští záchranáři a Český červený kříž) postávají desítky lidí. Ochranka je postupně vpouští dovnitř podle rezervace, kterou mají většinou ve formě textové zprávy v mobilním telefonu na konkrétní datum a hodinu.

Hned u vchodu do objektu každému příchozímu automaticky změří teplotu termokamera. Pokud ji má zvýšenou, začne přístroj houkat a dotyčný se musí objednat na jiný termín. Klienty čeká nejdříve registrace a krátký rozhovor s lékařem, který s nimi individuálně probere jejich zdravotní stav, medikaci a případné kontraindikace ještě před podpisem formuláře s takzvaným „informovaným souhlasem“, že vakcinaci podstupují dobrovolně.

Ortopedi i gynekologové

„Centrum je otevřeno každý všední den od osmé ráno do osmé večer a jeho kapacita činí 2000 podaných vakcín denně. Osobně mě překvapuje, že hodně starších lidí ještě pořád není naočkovaných ani přihlášených k registraci, i když měli už relativně dlouhou dobu možnost,“ říká jedna z koordinátorek centra Nikola Melicharová, která je naší milou průvodkyní.

Lékaři, kteří tu zájemce o očkování vyšetřují, jsou podle ní různých odborností: praktici, ortopedi, gynekologové, internisté… Prostě ti, kdo měli tu možnost a rozhodli se pomoci. Všichni jsou tu mimo své ordinační hodiny, je to pro ně práce navíc, stejně jako pro sestřičky a zdravotní bratry.

„Když něco děláte z ryzího a upřímného nadšení, máte z toho radost a kouká vám to z očí.“

Lucie Havlová, lékařka

Personál, který se stará o chod počítačových systémů a administrativy, zajišťují napůl Kongresové centrum a pražský magistrát. Na hladkém průběhu celého procesu se podílejí značnou měrou i dobrovolníci z Červeného kříže: kontrolují, jestli se někomu neudělalo špatně a případně jsou připraveni poskytnout první pomoc. Na posledním stanovišti, kde čerstvě naočkovaní lidé čekají a v pohodlných křesílkách a v klidu odpočívají doporučených 30 minut, je také zřízena stanice záchranné služby, jejíž členové ale zatím zasahovali jen jednou.

„Jistý pán se tak moc bál jehel, že to psychicky neunesl. Všechno ale dobře dopadlo, záchranář si ho vzal stranou, dal mu nohy nahoru, uklidnil ho a muž nakonec po chvíli sebral odvahu a naočkovat se nechal,“ vysvětluje Nikola Melicharová.

Kouzlo sounáležitosti

Na provozu očkovacího centra se podílí řada lidí, kteří nemají se zdravotnictvím nic společného. „Jsem tady, protože chci pomoct jak Kongresovému centru, kde normálně pracuju, tak pochopitelně i lidem tady, v očkovacím centru, kteří to potřebují. Navíc jsem rád za brigádu, protože kultura už strašně dlouhou dobu stojí. Nejsou koncerty a pro mě tím pádem není práce. Tak tady pomáhám alespoň s administrativou,“ říká sedmatřicetiletý technik velkoplošných obrazovek Honza Pospíchal.

Zároveň přiznává, že je docela vyčerpaný: „Je to hodně dlouhé a únavné, celý den tady sedět a odbavovat nekonečné spousty lidí. Oproti práci, na kterou jsem zvyklý, je to stereotypní a pořád dokola, ale má to smysl, tak se musím překonat. A dělám to vážně rád – už jen kvůli té zvláštní solidární atmosféře, která tady vládne.“

Klidně a kladně

O sounáležitosti a přátelské atmosféře jsme si povídali také s praktickou lékařkou pro děti a dorost Lucií Havlovou, která slouží v očkovacím centru po práci ve vlastní ordinaci.

„Není to jen váš pocit. Cítíme to tady všichni. Skutečně je znát, že lidé jsou tu mimořádně vstřícní a v pohodě, protože se snažíme působit na všechny příchozí klidně, aby jejich případný stres ještě nezesiloval. Většinu lidí, kteří tu pomáhají, tvoří vlastně takoví nadšenci – řekli si, že opravdu chtějí pomoct, protože všem prospěje, když se co nejdříve vrátíme k normálnímu životu. A když něco děláte z ryzího a upřímného nadšení, máte z toho radost a kouká vám to z očí,“ usmívá se sympatická lékařka, jež práci v centru bere jako svou osobní i profesní povinnost.

„Pandemii je třeba co nejdříve zvládnout, takže když můžu, pomůžu,“ krčí rameny a z vlastní zkušenosti i zkušeností svých pacientů potvrzuje, že vakcinace je velmi dobře snášena. Mohou se pochopitelně vyskytnout přechodně mírné potíže, jako jsou chřipkové příznaky, únava a teplota, ale v drtivé většině případů se nejedná o nic závažnějšího, přičemž příznaky během dvou tří dnů úplně pominou.

V mém případě se tři hodiny po „včeličce“ dostavila únava. Bylo mi… No, jako by mě někdo praštil pytlem mouky po hlavě. Přiznávám, začal jsem se bát – ale stačilo pár hodin spánku a budoucnost jsem přestal vidět černě.