Pod Maťem se zřítilo lešení. Bojí se, že neodvede dcerku do první třídy

„Fotbal ať vezme čert, největší štěstí je pro mě Terezka,“ říká Maťo, bývalý fotbalista a životní optimista plný humoru a lásky k životu, který je dnes díky závadnému kusu lešení na invalidním vozíku. Člověkem s obrovským srdcem, a především tátou malé Terezky ale zůstává a možnost, že pro ni jednou bude moci být plnohodnotným rodičem, ho žene neustále kupředu. I když jsou vyhlídky, že jednou bude stát na vlastních nohou, mizivé, je odhodlán se o to pokoušet. 

Osudový krok, který vše změnil

V červenci roku 2022 se Maťo chystal na běžnou kontrolu stavby, která se mu však po pár chvílích stala osudovou. Při pohybu po lešení Maťo šlápl tam, kde před ním několik dělníků prošlo bez problému. Pod ním se ale lešení zřítilo a on spadl z výšky patnácti metrů na zem. „Bohužel to byla asi smutná souhra náhod. Maťo dokonce proletěl kolem jednoho z dělníků, stavba byla plná lidí. I proto byli záchranáři přivoláni téměř okamžitě,“ vysvětluje rodinná přítelkyně Veronika, která nám o Maťovi a jeho nehodě vyprávěla. „Maťo byl při vědomí a po pádu necítil nohy, tudíž tušil, co se asi děje. I proto všem zakázal do příjezdu záchranářů, aby s ním hýbali. Následně ho přepravil vrtulník do blízké nemocnice,“ pokračuje.

Svodidla rozdrtil při nehodě nohama. Dnes se na ně Marek snaží znovu postavit

Důsledkem pádu utrpěl mladý muž poranění míchy, došlo k rozdrcení obratlů i paže a zlámána byla i žebra. Maťo následně podstoupil tři náročné operace. Byl tři měsíce hospitalizován v Motole, následně několik dalších měsíců v Rehabilitačním ústavu Kladruby. „Maťo je celoživotní sportovec a do rehabilitačního programu se vrhl naplno. Hnala ho síla zdatného muže, který se vždy dokázal postarat o své blízké a který se snaží udělat maximum proto, aby svou dcerku dovedl letos v září do první třídy. Bohužel se mu to zatím nepodařilo a na nohy se nepostavil,“ vypráví paní Veronika.

Touha být nejlepším tátou

Se svou dcerou Terezkou, které je dnes šest let, dříve podnikal mnoho výprav a většinu času trávili venku. „Maťo byl s Terezkou každou chvilku v nějakém zábavním parku, na procházkách, hřištích, a hodně chodili plavat. Občas si spolu i zahráli fotbal, ale Terezka neprojevila úplný zájem pro tento sport, takže to byla spíš taková zábava s tátou za barákem,“ vypráví o vztahu Maťa s Terezkou paní Veronika.

Potřeba nového bydlení

Situaci komplikuje i fakt, že cesty rodičů Terezky se již před nějakou dobou rozešly. I přesto, že zůstali přáteli a vytvářejí Terezce milující zázemí, bydlí bohužel každý v jiném městě. Maminka s Terezkou žije v Příbrami, Maťo v Praze. Terezka bydlí s maminkou v druhém patře v domě bez výtahu, tudíž je tam Maťo nemůže navštěvovat. Přes víkend bydlí Maťo u své švagrové Lucie v Příbrami, kde se všichni schází jako jedna velká rodina. Byt se nachází v prvním patře, ale i tak se do něj Maťo dostane jen s pomocí dvou silných chlapů.

Po těžkém pádu je maminka dvou dětí v kómatu. Naděje existuje, ale je drahá

„Terezce je šest let a v září se chystá do školy. Do té doby by si všichni přáli, aby se mohl Maťo přestěhovat do Příbrami, aby mohl být své dceři více na blízku,“ vysvětluje situaci paní Veronika. Maťo si přeje hlavně to, aby mohl v září odvést svou dcerku do první třídy. Věří, že by se její stres z nástupu do nové školy zmírnil, kdyby jí mohli v její velký den stát po boku oba rodiče. Kdyby Terezka věděla, že má svého tatínka nablízku a mohla s ním sdílet nové každodenní zážitky. Maťo by také rád při vyzvedávání dcery prolomil tabu vozíčkářského téma mezi dětmi a ukázal jim, že se dá i po takové nehodě žít plnohodnotně.

Čas s Terezkou je vzácný

Dříve byl Maťo zvyklý vídat Terezku každý týden, dnes jsou pro něj chvilky strávené s ní kvůli zdravotnímu stavu velmi vzácné. „Pokud bude Maťo bydlet v Příbrami, bude moci Terezku vyzvedávat každý den ze školky a později ze školy, být s ní i přes noc a pomáhat tím i její mamince,“ vysvětluje paní Veronika, která však dodává, že vztah Maťa a jeho bývalé partnerky je dnes již čistě rodinný a přátelský, nad sestěhováním do společného bytu ani jeden z nich nepřemýšlí.

Nevěří, že zůstane na vozíku

Celoživotní optimista a sportovec Maťo tvrdí, že se nikdy nesrovná s tím, že by měl zůstat na vozíku a věří, že se jednoho dne na nohy postaví. „Maťo říká, že se bude snažit a cvičit klidně do konce života, a to i přesto, že ví, že to nemusí vyjít. Zatím cvičí sám v posilovně, jelikož rehabilitační cvičení v Centru Paraple, které se nachází v blízkosti jeho prozatímního ubytování, jsou beznadějně obsazené. S nadsázkou rád říká, že se prozatím bude věnovat akrobacii na vozíčku,“ vysvětluje paní Veronika.

„Nevím, jak moc jsou čtenáři obeznámeni s problémy spojené s tím, že je někdo upoután k vozíčku, ale jen o tom, že člověk nemůže chodit, to není. Každá potřeba jít na záchod, nebo následná hygiena, je pro Maťa velmi časově, fyzicky i psychicky náročná. Nepočítaje občasné nehody. A to je pro Maťa tou nejhorší stránkou celé této situace,“ uzavírá příběh rodinná přítelkyně Veronika.