Za svými pacienty přitom jezdí po celé republice. Osobně i telefonicky radí jim i jejich příbuzným. „Polovinou mé práce je ošetřovatelská péče, druhou práce s rodinou,“ řekla Deníku Zikmundová působící v západočeské Nemocnici Ostrov (ze skupiny Penta Hospitals). Nyní tato žena, která brzy oslaví padesátku, získala ocenění Sestra roku, a to v kategorii „sestra v přímé péči“.
Jak se vám daří dostávat pacienty z nemocniční péče domů?
Někdy je to těžké. S lidmi s umělou plicní ventilací let ale pracuji už pětadvacet let, tak to jde. S prvními dětmi s přerušenou míchou jsem se setkala na dětském ARO. A jsem ráda, že na vyhlášení soutěže Sestra roku přišla maminka klučíka, který je na umělém ventilátoru právě už čtvrt století. U dětí je to jednodušší, jejich rodiče jsou mladí a mají plno síly starat se o ně. U dospělých je to náročnější. Nikoli ale nemožné. Chodívala jsem i za starobním důchodcem, o kterého se starala jeho paní.
V roce 2016 jste v ostrovské nemocnici stála u zrodu projektu domácí umělé plicní ventilace sloužící jak lidem s přerušenou míchou, tak s neurosvalovým onemocněním nebo onemocněním plic. Jaký je zájem?
V současné době mám třináct pacientů. Ozývají se mi ale lidé z celé republiky, kontakt si vyhledají na internetu. Vždyť proč ležet léta v nemocnici, když člověk může – i s mašinou na krku – fungovat. Největší problém vidím v tom, že přestože program domácí umělé plicní ventilace u nás existuje asi dvacet let, odborníci ani laici o něm moc neví. Lidí, ležících v nemocnicích na následné intenzivní péči, je hodně. Přibližně 1500 by jich přitom mohlo žít doma. Realita je ale taková, že v Česku doma žije jen asi 120 takto nemocných.
Vaše pacientky vás chválí. Jedna má řidičák a jezdí na nákupy. Další říkala, že předtím v nemocnici devět let přežívala, kdežto nyní žije. Jiná otěhotněla a porodila syna. Další vystudovala medicínu…
To je největší ocenění mé práce. Někteří mí pacienti jsou chodící a zvládají to, o čem mluvíte. Jiní jsou ležící, ale i pro ně má domácí prostředí obrovský smysl. Na všech vidím, jak je to rozzářilo. Pacienty a jejich rodiny jsem objížděla dávno před spuštěním programu, tenkrát mě za to nikdo ani neplatil, byl to můj koníček. Dodnes poradím vždy, kdykoli mi někdo zavolá. K tomu si stále držím poloviční úvazek na dětském ARO, abych měla přísun nejmodernějších technik, postupů a materiálů.
Ovlivnila vaši práci pandemie covidu?
Příliš ne. Pouze jsem za pacienty chodila v respirátoru, jinak bylo vše při starém. Jelikož mají na ventilátoru filtry, nikdo covid od svých příbuzných nechytil.
Máte radost, že vás porotci zvolili vítězkou Sestry roku, kam vás nominovala ředitelka Nemocnice Ostrov Ivana Hlinková?
Ocenění mě překvapilo. Nepočítala jsem s ním a zatím jsem ho nevydýchala. Vážím si toho. Největší odměnou pro mě ale je, že lidé, za nimiž dojíždím, jsou doma šťastní.
A také tvůrčí…
Ano. Část mých pacientů je ve sdružení UMUN-Umělci malující ústy a nohama. Jelikož mají většinou přerušenou míchu v oblasti krční páteře, nehýbou rukama, ale jen pusou. Proto malují ústy. Určitě znáte obrázky, které lidem poštou přicházejí na Velikonoce nebo na Vánoce.
Sestra roku 2021
Sestra v přímé péči:
Kamila Zikmundová, koordinátorka oddělení domácí umělé plicní ventilace Nemocnice Ostrov, Penta Hospitals
Sestra v managementu a vzdělávání:
Tomáš Komínek, vrchní sestra Kliniky transplantační chirurgie IKEM, Praha
Celoživotní dílo v ošetřovatelství:
Ida Jarošová, ortopedicko-traumatologické oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín
Ivana Dvořáčková, zástupkyně náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Hradec Králové
Sestra mého srdce (hlasování veřejnosti):
Dagmar Hetclová, vrchní sestra I. interní kliniky – kardiologické, FN Olomouc