Víte, kdo je Kempinátor? Sportovec Jan Kempa, který má výdrž jako Terminátor

Jaký jste byl jako kluk?
Jako kluk jsem měl přezdívku Michelin, byl jsem oplácané dítě a – holky mě nechtěly. Začalo mě to štvát a řekl jsem si: „Chci být namakaný jako Stallone nebo Schwarzenegger!“ a začal jsem chodit do posilovny a dřít a dřít a dřít. Dalších pár let jsem byl klasická „pumpička“, co chodí do gymu a maká na sobě. K tomu jsem chodil běhat, lezl po horách, jezdil na kole, trampoval. Ale primární pro mě byl biceps a triceps. Zajímavé je, že jsem do pohybu vůbec nemusel nutit a možná že i díky tomu, že mě bavilo se hýbat, byl ze mne brzy krásný štíhlý chlapec, během roku jsem zhubnul asi dvacet kilo a začal nabírat svalovou hmotu.

Lékařka zhubla půlku své původní váhy, teď běhá i vytrvalostní závody

Z legrace o sobě říkáte, že jste takový „lobotom“, proč?
Protože mám za sebou bohatou studijní i profesní historii. Ale zase těch znalostí a zkušeností co mám! Umím kreslit, stavět, truhlařit, jsem vystudovaný optik, mám kurs na záchranáře, nějaký čas jsem studoval zdrávku – všeobecnou sestru, pracoval jsem jako plavčík i jako asistent ve škole… a určitě jsem na něco zapomněl. ? Ale především jsem sportoval a při práci jsem i trénoval. Teď už asi deset let je trénování mojí hlavní profesí.

Jaký sport je pro vás prioritou?
Když jsem viděl v televizi olympiádu v Sydney, nadchl jsem se pro triatlon (plavání, cyklistika, běh). Nějaký čas jsem ho dělal, postupně jsem přešel na ironmana, což je série dlouhých triatlonů. Ale pořád jsem posiloval, protože i to je potřeba. Když jsem byl do pohybu nejzapálenější, tak do mých třiceti let, tak jsem sportoval i čtyři hodiny denně! Když chcete něco dělat na sto procent, pak si na to čas najdete. Nezajímalo mě, co si o mně moje okolí myslí, dělal jsem to, co mě bavilo a naplňovalo.

Organizujete zážitkové kempy. Jak se to stalo?
Protože rád vystupuju ze své komfortní zóny a radil bych to i všem ostatním, založili jsme s kamarádem organizaci HIE (Hight Intensity Experince) a pořádáme zážitkové kempy pod heslem: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní. Chceme ukázat různé země jinak než běžné cestovky, pořádáme třeba i přeběhy pohoří. A v metodických kempech učíme techniky pohybu např. běhu, lyžování a podobně.

Jak začít s běháním? Nejde o vědu. Pokud se dodrží pravidla, stane se zálibou

Makám srdcem je vaším vlastním projektem, o co jde?
Snažím se pohybem, sportem, svými výkony pomoci těm, kdo to potřebují. V loňském roce jsem podpořil nadaci Colliery srdcem, která pomáhá najít cestu k pohybu a cvičení dětem, seniorům, a především handicapovaným lidem. Dal jsem tehdy třikrát 226 kilometrů. Nejprve na kolečkových lyžích, dva týdny na to jsem vystřihl klasického ironmana, což je v součtu taky 226 km – 4 km plavání, 180 km kolo a 42 km běh, a nakonec jsem běžel Beskydskou sedmičku, závod přes Beskydy, a aby to bylo akorát, běžel jsem tam a zase zpátky. A kdo mě sledoval a držel mi palce, mohl nadaci přispět. Vybralo se tak kolem čtyř set tisíc korun.

Letos jsem zase pomohl centru Rosa, které pomáhá týraným lidem – a nejsou to jen ženy, ale i muži či dokonce staří lidé, kterým ubližují jejich děti nebo vnoučata. Rozhodl jsem se, že poběžím z nejnižšího bodu Česka, který je u Hřenska, na Sněžku, je to asi 200 km. Bohužel jsem musel, ze zdravotních důvodů, na 115 km odstoupit, ale přesto jsem vybral přes sto tisíc korun, které půjdou na vybavení azylových bytů. Příští rok budu v charitě pokračovat.

Měl by patřit sport k našemu životu?
Určitě. Já sám jsme nikdy sportu nechtěl nechat, baví mě se ničit. Jsem schopný vstát ve čtyři hodiny ráno a jet si zaplavat na vodní nádrž. Nedokážu se nehýbat, když jsem třeba jel hodiny trajektem, i tam jsem si musel zacvičit. Sport je moje životní cesta, nemohl bych bez něho být.