Její dluhy se tak vyšplhaly skoro na patnáct milionů korun. Bývalá podnikatelka se proti rozsudku na místě odvolala.

Problémy s placením faktur měla Lukešová od července 2002. „Věděla, že je předlužená. Přesto dál odbírala léky a nechala si upravit obchod, i když věděla, že nemůže včas zaplatit,“ řekl u soudu státní zástupce Tomáš Malík.

V roce 2005 vyhlásila na lékárnici konkurz ČSOB, u které měla Lukešová úvěr. „Přitom jsem ho splácela. Jenže stavební firma neudělala včas práce, které slíbila, což se bance nelíbilo,“ řekla u soudu Lukešová.

Výše dluhů a fakt, že žena platila faktury pozdě, vedly soudní senát sedmiletému trestu. „Je pravda, že obžalovaná zatím neměla problémy se zákonem, ale na druhé straně odebírala léky, i když byla dlouhodobě zadlužená,“ zdůvodnila rozsudek soudkyně Jaroslava Bartošová.

Přestože státní zástupce navrhoval nižší trest, s rozhodnutím senátu je spokojený. „Rozsudek je věcí soudu a já myslím, že trest je přiměřený,“ prohlásil Malík.

S verdiktem nesouhlasí advokát Lukešové Antonín Blažek. „Soud neprověřil všechny důkazy, které by ukazovali zda jde o úmysl či o nedbalost. Navíc některé faktury Lukešová zaplatila po jejich splatnosti a část dluhů uhradila postoupením pohledávek,“ uvedl Blažek.

Podle soudkyně obhajoba nedokázala, že bývalá majitelka několika lékáren na Uherskohradišťsku dodavatelům o svých dluzích řekla. „Žádný ze svědků nepotvrdil, že mu Lukešová vysvětlila, jaké má dluhy. O tom, že je zadlužená informovala své dodavatele jen obecně,“ prohlásila Bartošová.

Výpovědi některých dodavatelů však hovoří jinak. „Věděli jsme o jejích dluzích i o tom, že není schopná platit včas. Znali jsme ale i obrat lékáren. Spočítali jsme si, že když budou lékárny normálně fungovat, Lukešová bude schopná dluhy zaplatit,“ tvrdil u soudu Zdeněk Šácha z firmy Pharmos.

Spolehlivý není ani znalecký posudek, kterým soudkyně argumentuje. Podle něj měla Lukešová finanční problémy několik let. „Předlužená byla už od roku 2001,“ prohlásila soudní znalkyně Jarmila Leinová.

Leinová však přiznala, že výsledky jejího posudku nemusí být přesné. „Chybí mi hodně dokladů, například peněžní deník, který je velice důležitý. Musím tak vycházet hlavně z daňových přiznání, ve kterých ale není vše,“ dodala Leinová.

Souhlasí s tím i Blažek. „V daňovém přiznání nemá Lukešová zapsanou půlku rodinného domku, kterou vlastnila. S ní ručila za své podnikání,“ podotkl Blažek.

Proto se proti rozsudku na místě odvolal. Případ tak nyní poputuje k Vrchnímu soudu v Olomouci.