„Dobrý den, stojím na mostě v Modřicích a chci skočit dolů,“ zazněl nedávno v brněnském operačním středisku tísňové linky 158 roztřesený mužský hlas. Operátorovi se trpělivým přístupem podařilo sebevraha uklidnit a přesvědčit, že skákat nemusí.

Telefonních hovorů žádajících o pomoc přijímá středisko denně kolem sedmi set. Ne všechny trvají jen několik minut. „Jedna naše operátorka nedávno mluvila se sebevrahem dvě a půl hodiny. Pokud se člověk opravdu rozhodne zabít, většinou ho nepřemluvíte, aby to nedělal. Pokud je jen zmatený a nejistý, můžete mu pomoci. Jí se to povedlo,“ popsala mluvčí jihomoravské policejní správy Soňa Svobodová.

Do působnosti brněnského střediska spadá celý Jihomoravský kraj, a navíc ještě Zlínský kraj a Vysočina. „Naši operátoři za jeden měsíc přijmou přes dvacet tisíc telefonátů, opravdu důležitá je ale pouhá třetina z nich,“ uvedl vedoucí střediska Karel Pospíšil.

Na linku 158 však volají i zlomyslní lidé, kteří si potřebují zanadávat, nebo malé děti. Časté jsou také telefonáty lidí, kteří potřebují nějakou informaci.

„Zavolá nám třeba stará paní, že přijela do Brna a neví, kde je tu nějaký úřad. Jsme služba veřejnosti, takže jí samozřejmě poradíme, ale snažíme se to udělat co nejrychleji. Přece jenom tím blokuje linku pro člověka, který ji opravdu potřebuje,“ vysvětlila Svobodová.

Rychlost a přesnost

Psychické zatížení operátorů je obrovské. Střídají se po dvanáctihodinových směnách, při kterých nehybně sedí na židlích a přijímají telefonáty. Jediná chyba v rozhovoru může přitom v některých případech rozhodovat o životě a smrti.

„Pokud neumíte pořádně a pohotově mluvit a přijímáte sto vyčerpávajících hovorů denně, psychicky vás to zničí. Navíc to může stát životy. Proto operátoři prochází důkladným proškolováním. Učí se třeba, jak mluvit s plačící ženou, jak s agresivním sebevrahem a podobně,“ vysvětlila Svobodová.

Člověk volající na tísňovou linku musí mít podle ní neustále pocit bezpečí. „Stačí jedna nešetrná věta, a oběti pak zůstane v mysli pachuť, které už se nezbaví. Ani když je následující policejní práce bezchybná,“ dodala Svobodová.

Podstatná je u každého operátora schopnost zjistit, co po něm volající opravdu chce. „Když telefonuje týraná žena a ohlašuje domácí násilí, většinou nechce, aby k ní domů přijela zásahová jednotka a manžela odvezla. Chce si promluvit, vyřešit to jinak. To musí operátor vycítit a podle toho jednat,“ načrtla Svobodová možnou konfliktní situaci.

Nejdůležitější věcí je v operačním středisku rychlost a přesné informace. Ať už se jedná o sebevraždu, vraždu, loupež, nebo třeba domácí násilí. „Lidé dost často telefonují na mezinárodní číslo 112 místo na 158. Tím se postup zdržuje, protože stodvanáctka nám pak musí zavolat a případ předat. My pak voláme oběti zpátky. Efektivnější a výhodnější je tedy telefonovat rovnou k nám,“ zdůraznil vedoucí Pospíšil význam linky.

Díky informacím z telefonátů mají policisté lepší možnost dopadnout pachatele. Takovým způsobem dostihli například lupiče, kteří na konci května na Vaňkově náměstí v Jiráskově čtvrti v Brně ukradli z obchodu příruční pokladnu a pak s ní ujížděli přes celé město.

MARKÉTA FORRÓ