Nechybí ani regál se spoustou knížek a pohodlné křeslo, na kterém si hoví veliký plyšový slon. Oku pozorného návštěvníka však neuniknou nenápadné kamery a mikrofony, které jsou umístěny v rozích stropu a které bedlivě sledují veškerý pohyb uvnitř.

Nějak tak vypadá místnost, ve které jihomoravští policisté vyšetřují malé oběti trestných činů. Ve čtvrtek se pak sešli jejich zástupci, aby před zraky novinářů slavnostně přestřihli pásku a oficiálně tak spustili fungování speciální dětské vyšetřovny.

Místnost se nachází v Dětském domově Dagmar v brněnských Žabovřeskách, kde ji od těch ostatních oddělují pouze dveře. Přímo k „výslechu“ pak slouží speciální pomůcky v podobě dvojice hadrových panenek. Přesněji řečeno panenky a panáčka, které jejich autorka pojmenovala Jája a Pája. Rozlišení na mužské a ženské pohlaví tu hraje významnou roli. A poodhalíte-li oblečky figurek, zjistíte, že mají vše, co by měly mít.

„Místnost by měla sloužit k výslechu dětí, které se staly oběťmi zneužívání. Právě prostřednictvím panenek může dítě za pomoci vlastních slov názorně demonstrovat, co zažilo,“ vysvětlil úlohu hraček vyšetřovatel Vladimír Surovčík, který se specializuje na kriminalitu páchanou na mládeži.

Snahou přitom je, aby děti nebyly vystaveny dalším stresovým situacím, samotný zážitek je pro ně totiž již tak dost traumatizující. „V jihomoravském kraji evidujeme asi tisíc mladistvých, kteří byli podrobeni nějakému traumatizujícímu zážitku. Nechceme, aby jejich utrpení dále pokračovalo na policejních služebnách. Každý takový výslech je přitom neopakovatelným úkonem, proto vše zaznamenáváme. Využíváme také mikroporty, které se hodí zejména u těch živějších dětí, které chvíli neposedí a mohou tak vypovídat například i venku na zahradě,“ uvedl manažer projektu Rostislav Šenk z odboru prevence ministerstva vnitra.

Záměr policistů nezpůsobovat zneužívaným dětem při výsleších další zbytečné trauma hodnotí pozitivně také odborníci. „Při výslechu dítěte je velice důležité, aby člověk, který výslech vede, byl nanejvýš vstřícný, významný je zejména oční kontakt. Vyšetřovatel si zkrátka musí získat důvěru dítěte. Proto by to měl dělat psycholog či nějaký vychovatel,“ zdůraznila dětská psycholožka Jana Severová.

Přestože s dítětem je ve vyšetřovně pouze jeden člověk, ve skutečnosti zase až tak sami nejsou. V malé místnosti přes chodbičku je totiž počítač, na jehož monitoru lze sledovat, co se ve vyšetřovací místnosti děje. „Plocha monitoru je rozdělena na čtyři části. Na každé z nich lze sledovat místnost z trochu jiného úhlu pohledu. Policista tak má dokonalý přehled o veškerém dění uvnitř," popsal fungování kamer Šenk.

Dětský domov Dagmar funguje již od roku 1928, letos tedy oslaví osmdesát let od svého založení. Při jeho zrodu přitom stál i spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Na tuto událost také všechny kolemjdoucí upomíná pamětní deska, která se na budově vyjímá hned vedle vchodu. Jeho současná ředitelka Dagmar Rodanová, která zařízení vede již sedmnáct let, zažila již tři týrané děti. „Jinak tu máme ratolesti alkoholiků a podobné případy, kdy by setrvání v rodině mohlo mít škodlivý vliv na vývoj dítěte,“ řekla Rodanová o svých svěřencích, o které společně se svými spolupracovníky pečuje.