Žilka se do konfliktu s Albáncem dostal v únoru v roce 2012 v kavárně v brněnském hotelu Bobycentrum několik dní po tom, co kamarád cizince nebezpečně najížděl na auto Žilkova známého v Bratislavské ulici v Brně. „Řidič vedlejšího auta mi ukázal, abych stáhl okno. Pak se mě zeptal, co čumím. Při výjezdu z křižovatky na mě druhý řidič najížděl. Pak mě dvě auta začala pronásledovat. Byl jsem znepokojený. Při jízdě jsem projel i červenou. Po několika minutách se mi podařilo pronásledovatelům ujet," vypověděl jeden ze Žilkových známých.

S pronásledovateli se pak muž údajně náhodou potkal o pár dní později před Bobycentrem, kde byl domluvený, že půjde cvičit s Žilkou. „Když jsem viděl kamaráda dohadujícího se se skupinou Albánců, měl jsem strach, že se mu může něco stát. Vzal jsem si proto z auta sekyru," popsal před časem Žilka.

Soudu tvrdil, že nástroj použil až ve chvíli, kdy na něj jeden z cizinců zaútočil nožem a střepem z lahve. „Sekyrou jsem začal mávat kolem sebe, protože jsem měl strach. Ten muž mi do toho strčil hlavu," uvedl obžalovaný.

Dvěma ranami tupou částí sekery do hlavy došlo k poškození mozku. „Poškozený se čtyři týdny ze zranění léčil," uvedla státní zástupkyně Iveta Eichlerová.

Albánci celý konflikt při prvním hlavním líčení ale popsali zcela odlišně než Žilka. „Z naší skupiny neměl nikdo v ruce ani párátko. Viděl jsem jak obžalovaný máchá sekerou směrem k poškozenému. Pak jsem ale dostal od někoho úder do hlavy. Když jsem se probral, útočníci už na místě nebyli," popsal konflikt soudu jeden z Albánců.

K verzi cizinců se přiklonila i žalobkyně Eichlerová. „Důkazy neprokázaly, že by poškozený skutečně měl v ruce nůž nebo střep. Sekyru si sice vzal na obranu, ale musel vědět, že jejím použitím může způsobit těžká zranění nebo dokonce smrt. Jednání Žilky by proto mělo být posuzováno jako pokus o vraždu," vyjádřila se státní zástupkyně.

S takovýmto posouzením situace ale rozhodně nesouhlasil obhájce Žilky Milan Staněk. „Není divu, že si obžalovaný vzal zbraň, když viděl, že jeho kamarád má problém se skupinou Albánců. Ti měli v té době po Brně pověst, že jsou problémoví. I soudní znalec přitom uvedl, že sekyra byla použita v obranném nikoliv útočném stylu," řekl Staněk.

Žádal proto krajský soud, aby trval na svém rozhodnutí, kterým v říjnu 2012 zprostil Žilku viny. „Žilka nikdy nebyl za násilné činy trestaný. Vede spořádaný život, nemyslím si proto, že by na něj mělo být působeno represivně," dodal.

Předseda senátu Pavel Göth ale zvážil připomínky Vrchního soudu v Olomouci, ke kterému se odvolala žalobkyně. Odmítl sice, že by se Žilka dopustil trestného činu pokusu o vraždu. Zároveň ale také připustil, že jeho jednání nemůže zůstat bez trestu. „Žilka si vzal zbraň s úmyslem cizince zastrašit. Protože se vzájemná potyčka odehrála na veřejném místě za přítomnosti jak hostů tak personálu kavárny, jednání obžalovaného hodnotíme jako výtržnictví," zdůvodnil podmíněný trest Göth.

Žilka svůj trest přijal. „Odvolávat se nebudeme," sdělil Staněk.

Eichlerová se k rozsudku zatím nevyjádřila.