A padl i verdikt: soud muži potvrdil dvouletou podmínku a zpřísnil zákaz řízení kolejových vozidel na tři roky. Řidič ještě může proti rozhodnutí podat dovolání.

Podle soudce Josefa Teplého řidič neprojevil dostatečnou sebereflexi. „Obžalovaný se k nehodě prakticky nedoznal, pouze projevil lítost nad zraněním chlapce, nikoliv však nad svým jednáním. Místo toho, aby se nad svým jednáním zamyslel, tak viní z nehody matku dítěte a svého zaměstnavatele," řekl Teplý.

Parmu odsoudil na konci února městský soud v Brně za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podmínkou a zákazem řízení na rok a půl. Státní zástupce i Parma se proti tomuto rozsudku odvolali. Zatímco žalobce požadoval přísnější trest, Parma považuje nehodu za sled nešťastných událostí a domáhal se zproštění viny.

„Je mi líto, že se něco takového stalo. Mám to dodnes před očima," vypověděl ve středu u odvolacího soudu Parma.

Pomoc videa

Soudu předložil fotografie, jež podle něj dokládají, že matka s dítětem začala vystupovat z tramvaje až v době zavírání dveří. Už na začátku případu však bylo k dispozici video z městského kamerového sytému, na němž byla celá událost zachycená.

„Obžalovaný coby řidič tramvaje má za povinnost spustit zvukové a světelné znamení zavírání dveří až v době, kdy je výstup a nástup ukončen," namítl předseda senátu Teplý. Video podle něj dokazuje, že Parma nevyčkal se signálem k zavírání dveří na chvíli, kdy už u nich nebyli žádní cestující.

Řidič podle soudu situaci na jedné z nejfrekventovanějších zastávek městské hromadné dopravy v Brně, kde je nutno počítat s vyšším počtem nastupujících a vystupujících, značně podcenil. „Svědčí o tom nejen jeho zanedbání povinnosti při zavírání dveří a rozjezdu, ale zejména jeho nepozornost, kdy si vůbec nepovšiml reakcí nejen cestujících, ale rovněž několika lidí, jež za tramvají běželi a mávali rukama," sdělil v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu Teplý.

Ze strany řidiče se tak podle něj jednalo o hrubé šlendriánství, kdy spoléhal na signalizaci uzavření dveří, aniž by se dostatečně přesvědčil, že nástup a výstup cestujících byl ukončen.

„Celková délka, po kterou byl nezletilý chlapec ve věku čtyř a půl let vláčen za tramvají se sevřenou nohou ve dveřích činila poněkud neuvěřitelných třiačtyřicet metrů, aniž by si obžalovaný čehokoliv všiml," zdůraznil předseda senátu.

Odvolací soud dále shledal za zřejmé, že si Parma neuvědomuje možný vznik smrtelného následku, který hrozil, což by pak mělo podstatný vliv na způsob výkonu trestu. „To bychom zde neseděli a nerozhodovali, zda navýšíme jeden druh trestu, ale jednali bychom o tom, na jak dlouho bude obžalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody," dodal předseda senátu.

Chlapcova zranění po nehodě nebyla vážná, jednalo se především o odřeniny, projevila se u něj však v návaznosti na otřesný zážitek posttraumatická stresová porucha. Jeho matka od události trpí stresovou neurózou. Podle soudu si oba poškození z události ponesou trauma po celý svůj život.